"EXPEDICE RYCHNOV"

Okurková sezóna? Kdepak. Připravili jsme pro vás reportáž z cesty na poutní místo Mariánská Studánka v Rychnově na Moravě, kterou jme naplnili strastiplnými zážitky a okořenili nebývalými obtížemi - jako by to byla cesta do dosud neprobádaného území a nekulturního prostředí s šelmami, dravci, divokými horami, pralesy a nebezpečím, číhajícím na každém kroku; je posbírána z několika prázdninových nedělí a kumulována.

Už sám cíl cesty je mimořádně záhadný. Je to lesní kaple, která před staletími získala výsadu poutního místa se všemi nadáními toho místa, a jejíž titul-výsada byl přenesen na farní kostel sv. Mikuláše, jí však byl ponechán. O historii se dozvídáme z pramenů; byla to historie slavná, z níž dnes zbývá jen zlomek. A protože na toto místo jezdí řada lanškrounských farníků hledat posilu a útěchu, rozhodli jsme se vyslat zvědavý objektiv, aby vám přinesl zprávy o tom, jak to vlastně je.

Vyrážíme po poledni terénními vozy, vyzbrojeni pro boj s nehostinnou přírodou a jejími záludnostmi mačetami, krumpáči a několika rezervními pneu, také vydatnými zásobami a mnoha kanystry na vodu, která prý v kapli tryská, abychom stihli včas začátek mše svaté, který je ve 14:30 hodin každou neděli od května do první listopadové neděle včetně. I když má být cíl vzdálen jen 9 km, nevěříme tomu, že tak málo, a tělo nás bolí silně už dopředu z předpokládané námahy. - Na speciálce nacházíme cíl, který je v přírodě natolik zřetelný, že azimut 294° nemusíme hlídat; nedá se přehlédnout. Využíváme výhod civilizace a po silnici, která zatím naším směrem vede (směr Moravská Třebová) - doufáme, že co nejdále - se pouštíme do neznáma.

Za městem se setkáváme s dobrým znamením, že jedeme správným směrem, s mariánským sloupem, který je nedávno obnovený. Po chvilce vjíždíme do Žichlínka, míjíme farní žichlínský kostel, a když jsme se zbavili stínícího příkrovu, lemujícího tok Moravské Sázavy (a odolali silným pokušením u každého brodu, kterým je možné říčku-potok překonat), objevil se před námi znenadání v celé své nádheře a pyšném majestátu cíl - Rychnovský kopec. Nepřehlédnutelná dominanta Lanškrounské kotliny, osamělý kopec čnící nad krajinu jako sopka. Však se také někteří domnívali, že jde o pozůstatek prehistorické vulkanické činnosti. Je však ze znělce. Ani to, že před bouřkou duní... ani to, že je plný vody, se neukázalo jako pravdivé... Trčí do výšky 541 m.n.m. a vyčnívá nad krajinu zhruba 180-190 m. Představa, jak tak vysoký kopec zdoláme?, nám podlamuje kolena a bere všechnu energii. Naštěstí je ale ještě daleko... a kaple není na vrcholu, ale na úbočí ve výšce asi 450 m.n.m., trochu níž, než je vrchol Mariánské hory (501 m.n.m.), který jsme již úspěšně po silnici zdolali.

Za obcí je lepší značení: socha sv. Jana Nepomuckého v levotočivé zatáčce nedaleko statku a na malém terénním převýšení další statue mezi lípami (Nejsvětější Trojice) - jedeme správně. Pozvolný sjezd z mírného kopce mezi poli a přijíždíme k viaduktu, na nějž upozorňují všechny průvodce. Bývá vždy plný vody, za suchého počasí je mokrý mělce jen s louží a po dešti i s půl metrem přes celou šíři vozovky pod mostem. Dnes je zde jen louže, naštěstí, oddechli jsme si... A za podjezdem zastavili, vyčerpaní, abychom nabrali nových sil ke zteči a pokoření Hory. Však jsme již také ujeli 6,5 km! A to ještě nevíme, co nás čeká!

socha Nejsvětější Trojice na místě nepřejícím fotografování				most pod vodou celý nebyl		ani hloubka vody nebyla přílišná
další z odvážlivců		do mrholení vyrazil jen fotograf		pohled přes Žichlínek k Lukové (do Čech) - nic... a ke Krasíkovu (na Moravu) - také nic... jen koleje

Shodou okolností se právě blíží okamžik, kdy tu budou křižovat na drážním koridoru stříbřitě modré střely, Pendolina. Ověříme, jestli pojedou na čas a s japonskou přesností... Vteřiny jim odpouštíme, vyšlo to...

Když jsme přemohli klukovské snění o vláčcích, mašinkách a kolejích do neznáma a obrátili se zpět ke Kopci, strnuli jsme. Ano, jako v té Amazonii... rabování pohraničí... buldozery, scrapery, těžkotonážní tahače, traktory s obrovitými koly a nákladní auta s neuvěřitelně objemnými korbami - a to tak malý kousek od nádraží. Samozřejmě jsme museli techniku prohlédnout... neslouží k rabování hraničního hvozdu, ale k vybudování rozsáhlého protipovodňového polderu (zátopového území) na řece Moravské Sázavě.

Dalším úsekem vede stále ještě silnice, zjišťujeme mile překvapeni, kam až ta civilizace dosahuje... A to zde má být pohraniční hvozd na pomezí Čech a Moravy! Silnice rovná jako když střelí vede topolovou alejí. U mostu na jejím konci zastavujeme, zde je historická hranice České země a Moravské země. 

Zatímco tento fakt politicko-správní rozdělení republiky nerespektuje, církevní uspořádání ano. Přejetím mostu vstoupíme na Moravu a také do Arcidiecéze Olomouc. Krok dopředu - Moravia, krok dozadu - Bohemia... - Pohraniční pralesní hvozd zde sice není, ani česko-moravský úval, ale soutok říčky Moravské Sázavy s Lukovským potokem (z Lanškrouna) a Rychnovským potokem v plochém výtoku z kotliny. Jsou zde trvale podmočené louky, téměř močály, které chrání hranici samy o sobě. - Poslední pohled na vybagrovaný polder a do hlubiny pod mostem - a jedeme dál, čas kvačí...

Silnice kupodivu vede i dále... míjíme několik skupin stromů, kde vyhlížíme další kříž (marně) a přijíždíme na začátek obce Rychnov. Zde je kříž vlevo v poli, ale silně poškozený.. spíše se dá hádat, že to byl kdysi kříž. Zde podle speciálky tušíme jedinou (snad) schůdnou cestu drsným terénem k poutní kapli. Žádná značka, žádný symbol. Riskujeme a odbočujeme na polní cestu mezi ploty. Zahučeli jsme mezi ně, jen křoviska zapraskala... Máme za sebou rovných 8 km. - Po několika metrech začíná prudké stoupání. Jsme však odhodláni svými terénními vozy značek Škoda 105S, Wartburg 353 Combi a Škoda Favorit kopec pokořit, a proto motory vyjí v nejvyšších otáčkách a výfuky ožehují porost po krajích cesty.

První část vede po letité panelovce. Skáčeme s auty z jednoho panelu na druhý a naše protektory vytrhávají drny, které narostly na spojích. Přijíždíme ke kritickému místu, jak tušíme, kde stoupání dosahuje 20° u vjezdu do lesa s kamenitou lesní cestou vymletou za dešťů přívalovým potoky. Zastavujeme, aby motory vychladly, a pořizujeme dokumentaci. Zvažujeme strategii, jak překonat vymletiny bez poškození podvozků. Napadá nás sklátit několik stromů a zřídit provizorní mostek... - Slabí jedinci zde odstavují svá vozidla a parkují na louce pod lesem, ne tak my!

varianta: po souběžné vozové cestě loukou		panelovka po louce vzhůru k lesu		kritickým místem je přejezd na lesní cestu		tudy jezdí jen drsňáci a faráři J
povlovný úsek je dobře sjízdný, je třeba jen dávat pozor na vysoký pruh mezi kolejemi kvůli podvozku						přechod z lesní cesty opět na krátký úsek s panely má úpravu pro lesní traktory
krátký panelový úsek končí u býv. hostince		bývalý hostinec "U Mariánské Studánky", dnes zařízení Prefy Brno		příjezd k parkovišti
parkoviště		dál ke Krasíkovu vede nesouvislý asfaltovaný makadam		ke kapli sestoupíme buď břehem kolem křížové cesty nebo po schodišti
		břeh nad kaplí je zpevněný kamennou vyzdívkou s korunou osazenou zábradlím;  na jižní straně je pod zelení kamenný břeh zcela skrytý
		korintské pylóny nad ambitem se studánkou; jeden je prasklý				schodiště

Nakonec vítězí hrubá a surová síla motorů. Na redukovanou jedničku a s maximálním výkonem motoru se kamenitým vjezdem prodírá první z vozů. Kameny létají do daleka. Už už to vypadá, že uvízne, ale naštěstí se to nestalo. A další jedou v jeho stopách... Řev motorů se rozléhá lesem. Tygři i pardáli prchají bezhlavě z lesa, stejně tak antilopy a lesní žirafy. I pán velehor - orel - vyděšeně prchá někam se skrýt... Následující úsek je mírnější, s velmi mírným sklonem. Zaskočily nás však houby, které rostly i na cestě... mohutné hřiby i štíhlé bedly, pestré muchomůrky i z břehů trčící křemenáče a kozáci. Rozjet tyto dary lesa? A tak nezbylo než zastavit a sklízet... některé jen vyvrátit... odvalit... ulomit špice... uhasit z nich šlehající plamínky... J
(Malá fotogalerie krásných hub každého houbaře potěší...)

Náhle nás zběsilou rychlostí po stoncích kapradin na okraji cesty předjíždí motorkář na dvoulitrové Suzuki. Neuvěřitelné...

S plnými kufry hub vyjíždíme konečně do blízkosti civilizovaného místa, jak předpokládáme podle transformátoru. Po levici míjíme bývalý zájezdní a výletní hostinec, dnes přeměněný na rekreační firemní ubytovnu, a dojíždíme na rozšířený plácek posypaný hrubým makadamem, který slouží jako parkoviště návštěvníků lesa i kaple.  Je k našemu překvapení už plný aut různých značek, že není ani kde zaparkovat. Tachometr odměřil přesně 9 km z centra Lanškrouna.

kaple v Rychnově		informační tabule Svazu českých turistů		štít se zvonicí a novým zvonem		severní pohled
na prameni seděla žába J		přepad pro odběr vody v době, kdy je kaple uzavřena		detail přepadu; šedý není kal hříchů kajícníků J, ale podložka ze švédské břidlice		apsida s okny
odpad z přepadu; zde je na odběr větší prostor, ale není to na svatém místě		mile nás zaskočila dbalost o pořádek a ekologii		z asfaltky nad kaplí		a jsme zpátky u vchodu do kaple

Jsme u cíle! Vzduch je zde mnohem řidší díky nadmořské výšce, ale brzy se adaptujeme. Zatím obcházíme kapli a prohlížíme si okolí. Nahlížíme do kaple - je ještě zavřená... 

Je 14 hodin. Přichází kněz, sundává helmu (je to ten motorkář) a říká, že je rád, že to stihnul; je vojenským kaplanem v Praze a ještě v 10 hodin měl mši v katedrále pro Hradní stráž... Jde zpovídat a připravit se na mši svatou... Někteří té možnosti lačně využívají a řadí se do fronty ke zpovědnici. 

My prohlížíme kapli uvnitř, abychom vám mohli podat zprávu. Kaple se začíná plnit poutníky a mnoho lidí stojí uvnitř i venku. Až sem je cítit chladnoucí rozpálené motory, které však obstály. Kaple dostala loni nový zvon, který krásně zní a který je rozhoupáván zvoníkem lanem zavěšeným uvnitř kaple; zvládají to i děti a zvoní rády. Také si jdeme "načepovat" milostnou vodu ze studánky přímo v kapli, podle které celé poutní místo dostalo jméno. Je po pravé straně chrámové lodi úplně vpředu vedle kněžiště a vedou k ní dvojité schody. Voda se nabírá u trubičky z pramene dlouhými naběračkami a přes trychtýře nalévá do nádob. Takže žádný mohutně tryskající pramen jak v karlovarském Vřídle, ale slabě tekoucí pramínek, ústící do studánky. Někteří plní objemné kanystry, jiní vodu jen pijí z kelímků, které jsou k dispozici nebo které si vzali s sebou a žehnají se jí. Voda je chladná a nemá žádnou příchuť. Ve farním kostele se však uchovává mnoho votivních tabulek s poděkováními za uzdravení a skladují darované berle a brýle. Dnes zde neprobíhají tato fyzická uzdravení nebo ne tak často. Kněží však potvrzují, že zde probíhají velmi častá uzdravení duší, ne jen zpovědí, ke které je zde příležitost vždy - přede mší svatou i po ní - ale zvláštními zásahy nebe na přímluvu Panny Marie, která je zde vzývána, prošena a jíž je zde děkováno za její přímluvy u Syna, který jí nic neodmítá. Naplňuje se tak ztvrzená výsada poutního místa, daná biskupským dekretem.

V kapli je již vše připraveno ke mši svaté. Snímky ze mše byly pořízeny o Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v neděli 20.08.2006. Tuto mši svatou však neslouží vojenský kaplan z Prahy, ale místní farář P. Pavel Jagoš. Využijeme toho, že je v kapli rozsvíceno, a ještě přede mší svatou ji krátce prohlédneme. Ztrácíme rozvernost a stáváme se uctivými poutníky jako druzí.

studánka je vpravo u oltáře		vede k ní dvojité krátké schodiště		voda se nabírá naběračkami od pramenné vpusti		pohled na pramen a dno  Mariánské Studánky
opatrné přelévání vody do nádob; někteří nosí lahve, jiní kanystry				náhradní socha od místního řezbáře;  milostná soška je umístěna ve farním kostele
poutní mši svatou o Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie slouží P. Pavel Jagoš z Rychnova (na Moravě)
a je po mši a po modlitbě k Matce Boží; hudba dozněla, světla zhasla...		rozmluva s poutnicí				bratr z domku pod lesem se svými psy
žertovná instruktáž ke zvonictví; chce to grif, nejde to tak úplně samo, ale zvládají to malé děti (Mařenka Horáčkova také) i velcí.

Tak tady naše "Expedice Rychnov", zahrnující různé návštěvy tohoto poutního místa, ležícího napůl mezi Lanškrounem a Moravskou Třebovou, během prázdnin až po polovinu srpna 2006, končí. Mše svatá, slova Písma a milosti místa nás proměnila natolik, že jsme se vrátili jako hodní beránci, mnozí i s čistými dušičkami díky svaté zpovědi. Nemáte chuť jet také (třeba na kole)?

Jo... a co ty fotky tady ještě? Jasně, zpátky jsme jeli po louce. J

foto: Ing. Miroslav Kuťák a Martin Minář (mobil); mykologické téma: různí autoři z http://www.nahouby.cz/diskuse.php?strana=4&krok=10

foto druhé části: Marie Minářová nejml.

ZTEČ VRCHOLU

Někteří nám vytýkali, že jsme si "Expedici" moc usnadnili jejím zakončením v kapli a že bychom si na výstup na vrchol "Mount Rychnova" netroufli J, a pokud ano, abychom předložili jako důkaz snímek dokladující existenci jezírka pod vrcholem. - Pro druhou část "Expedice Rychnov" jsme zvolili téměř konec poutního období, aby bylo možné ukázat krásu podzimní Boží přírody. Ztéci - zdolat a "pokořit" vrchol jsme se vypravili v neděli 15.10.2006 po skončení poutní mše svaté, tedy kolem 16. hodiny. 

Nejobtížnějším byl samý počátek výstupu přímým traverzem od kaple ve výšce 450 m.n.m. na vrcholový hřbet ve výšce cca 520 m.n.m. Sklon úbočí 50-65° a měkký ujíždějící hrabankový povrch cestu nahoru několikanásobně prodloužily. Vrcholový hřbet je však kamenitý a dosti plochý a jsou na něm zřejmé stopy používání lesní techniky, takže připomíná podobné hřbety v Beskydech, Jeseníkách, Orlických horách i Krkonoších, kde se po dosažení hřbetu pokračuje téměř po jedné vrstevnici. - Jako cíl jsme si nevytkli samotný vrchol Rychnovského kopce vysokého 541 m.n.m. kdesi nad Třebařovem, ale jezírko vzdálené necelé 3 km od kaple ve výšce 532 m.n.m., o jehož existenci často zpochybňované jsme chtěli přinést důkaz. - Vrcholová cesta je příjemnou procházkou chodníčkem o víceméně monotónní výšce s odchylkou do dvou metrů. Dala by se podniknout i rodinou s malými dětmi a s kočárkem J. - Postupně severovýchodním směrem známek civilizovaného porostu ubývalo. Když jsme vstoupili do stoupání se stromy s obnaženými a vybělenými kořeny, přelámanými a roztříštěnými kmeny, připadali jsme si jako v nejvyšších partiích hor; jen kosodřevina chyběla. Pnoucí ostružiníky, husté brusinky, místy větve staletých smrků a listnáčů a drobné kameny, to byli průvodci po celé trase. Les je ve hřbetní části hory smíšený s buky, břízami, jilmy, olšemi a habry promísený smrky, borovicemi, modříny a jedlemi. Celá cesta je krytá jakoby klenbou Božího přírodního chrámu.

A jsme u cíle! Jezírko! Sice malé, odhadem tak 40x20 m a celé zelené řasami, ale přece, a nedaleko vrcholu! Břeh je plochý, podmáčený, se stopami po divočácích. Překvapil nás nádherný nový krmelec už připravený na zimu, naplněný senem, šrotem, obilím, solí, vedle na zemi vysypáno několik pytlů jablek a kaštanů. A o kousek dál udržovaný posed se zasklenými okny a uzamčený na petličku. Předkládáme pochybovačům důkazy J.

Od jezírka jsme vystoupili na cestu po hřebeni a vraceli se zpět. Nedaleko jsme našli vysoké mraveniště chráněných lesních mravenců. - Vychutnávali jsme krásu přírody a velebnost Božího přírodního chrámu. V hustších partiích však přestávalo být dobře vidět, což pobízelo k rychlejšímu návratu.

Netušili jsme, že na nás čeká ještě i jiná odměna. Ve svahu v úbočí nedaleko od milníku, rozdělujícího les na polesí č.29 a 22, stála bedla královská, jediná, štíhlá, s majestátním kloboukem (klobouk průměru 18 cm na noze vysoké 35 cm). Jediná houba této výpravy a asi poslední letošní. Docházelo 18 hodin a bylo již šero. 

Hřál nás úspěch výpravy i radost z bedly J. A ani to netrvalo tak dlouho, zhruba dvě hodiny. - Někteří však nebyli opět spokojeni! Vrcholu nebylo dosaženo. A tak následovala nová výprava o týden později, která konečně Rychnovský kopec skutečně "pokořila" J.

foto třetí části: Ing. Miroslav Kuťák

Nová výprava 22.10.2006 a pokoření kóty 541

S účastníky vyrážíme v neděli 22.10.200 krátce po poledni. Počasí výpravě přeje. "Prošlápnutou trasou" lehce postupujeme až k jezírku. Cestou obdivujeme krásu Boží přírody i daleké výhledy v průsecích. Pokračujeme ve výstupu a nedaleko jezírka nalézáme nivelační bod 541 m.n.m., označující nejvyšší bod dominanty lanškrounské Koruny. - Pojďme ještě jednou všichni společně nahoru a potěšme se krásou, která je z města tak blízko!

homepage       galerie-seznam