MISIJNÍ VÍKEND
23.-24.02.2007

se sl. Pavlou Dominikou Rácikovou, DiS, pastorační asistentkou pro Papežská misijní díla Královéhradecké diecéze^*), a sl. Jitkou Popelkovou, působící rok na misiích v Kongu

Misijní víkend začal v naší farnosti v kostele sv. Václava v pátek 23.02.2007 po večerní mši svaté, při níž P.Zbigniew přivítal a představil slečnu Pavlu Rácikovou z biskupství, která se stará v naší diecézi o Papežská misijní díla. 

Její přednášky s videoprojekcí se zúčastnilo asi 30-35 farníků, tedy přes 10% z průměrného počtu nedělních návštěvníků bohoslužeb, takže jde o číslo velmi vysoké. Možnosti seznámit se s misiemi nevyužila širší veřejnost, přestože nabídka účasti byla po městě plakátovaná. Akci měla plně v režii pastorační asistentka Michaela Wendligová.   

Téma první přednášky: "Misie pro každý den". Program vychází ze základního faktu, že každý pokřtěný je misionář. Možnosti misie a evangelizace v každodenním životě - zaměstnání, cestování, škola atd. To bylo uvedeno na letáku.

Přednášející Pavla Ráciková seznámila přítomné se svým vztahem k misijnímu působení, s tím, co je to vlastně misie a jaký má význam pro člověka a jak důležité je jít za Ježíšem. Mluvila o tom, jak často narazila na plné kostely, spokojené katolíky, kteří sice naplní kostel, plní si své náboženské povinnosti, ale přitom nevědí o Ježíši, ale hlavně za ním vůbec nejdou. Každý křesťan je misionářem, tedy tím, kdo má svědčit o Kristu, který má vydávat svědectví a zkušenost, činem i svým životem. Misie, k tomu už byli povoláni první křesťané a my se musíme učit významu tohoto slova. Nejde jen o nějaké černoušky v Africe, ale o naše okolí, naše město, naši vesnici a především naši rodinu. Mluvila o tom, jak má známou, která má 11 dětí a jak v ní viděla skutečného misionáře ve vlastní rodině... Každý pokřtěný je misionář... S bratry dominikány se rozhodli misijně působit a chodili doslova od domu k domu a klepali na dveře a vydávali svědectví o Ježíši. Bylo to silné. Někde je vyhodili hned, jinde byli i půl hodiny. Svědčit o Ježíši a jeho dobrotivé lásce je posláním každého křesťana. Ne každý je kazatelem a misionářem, ale každý je povolán k vyznání Ježíše a jeho lásky. - Přednášející mluvila jemně, příjemně, její výklad měl charakter osobního svědectví. Na závěr přednášky jí Mgr. Zdeněk Gregora předal za farnost kytici.

Darem pro farnost byly kromě přednášky informační materiály umístěné na stolech pod kúrem a s možností přispět na financování misijních děl.

V sobotu 24.02.2007 v 10:00 hodin začínal misijní program pro děti. Když náš zvědavý objektiv nahlédl, viděl ve farním centru jediné dítě; později přibyly ještě tři. Při plánování misijního víkendu se zřejmě v programu nepřihlédlo k tomu, že skauti mají svůj pravidelný Memoriál Břéti Hampla v České Třebové, a tak všechny děti byly mimo farnost.

Lektorka Pavla se trpělivě věnovala i tak malému počtu dětí. Vyprávěla jim o misiích, nutnosti modlitby, rozdala samolepky s tzv. Misionářským desaterem, pak šátečky, které mají barvu různých kontinentů a na kterých je misijní znak... Byly tam i materiály ohledně propagace Papežského misijního díla. Na závěr byl film o misiích v zahraničí, o dětech, co si myslí o misiích a co si pod tím představují. Vše to bylo orientováno na děti, také určitý apel, aby se dokázaly modlit za daný kontinent, za jiné děti, na solidaritu.

Misijní víkend vyvrcholil v sobotu 24.02.2007 po večerní mši svaté, při níž P.Zbigniew přivítal a představil slečnu Jitku Popelkovou ze Zlína, která prožila jako dobrovolnice rok na misiích v Kongu.

Přednáška byla zajímavá a seznamovala s náplní činnosti misií a prací na misijních stanicích, s problémy v jednotlivých zemích a regionech, zejména však v Kongu, v němž udělala svou praktickou zkušenost. Práce v misiích není show, ale každodenní rutinní dřina mezi lidmi v nám nezvyklých klimatických poměrech, v neznámých jazykových a kulturních podmínkách, ve velké sociální bídě a v analfabetismu. Misijní stanice nejsou jen místy bohopocty, ale často jedinou dobročinnou kuchyní pro rozlehlou oblast, střediskem pro lékařské ošetření a zákroky, kontaktem s moderní civilizací, místem, kde lze něco dostat (k jídlu, na sebe, věc). Na stanici se obvykle zřizuje i škola, kde se kromě školních vědomostí předávají informace o hygieně, zdravovědě, rodině a mezilidských vztazích, o péči o domácí zvířata, základech zemědělských praktik, cizích jazyků, právního povědomí a v neposlední řadě o Bohu. Prezentace byla věcná, doplněná mnoha osobními příběhy a postřehy. Nechyběly ani popisy humorných událostí. Přednes byl bezprostřední, vtahující do přednášeného, a obrázky výstižné, dobře korespondující s tématem svědectví ze života africké misie. - Na závěr přednášky předal lektorce pan Pavel Halamka kytici s poděkováním.

V neděli 25.02.2006 při mši svaté farnost ústy administrátora P.Zbigniewa Czendlika aktivistkám pro misie poděkovala za dobře připravené a zajímavé přednášky s videoprojekcí a rozloučila se s nimi, přítomna však už byla jen jedna, misionářka-dobrovolnice Jitka Popelková. Pro ty, kdo se přednášek nemohli zúčastnit, s ní provedl P.Zbigniew dosti rozsáhlé interview. 

Jitka stručně popsala své dojmy z příjezdu do misijní stanice v Kongu, bývalém Zairu, činnosti, zajišťované na stanici a své úkoly, hovořila o svém dobrovolnictví a o tom, jak se na misie dostala přes zlínské salesiány. Dobrovolnictví předpokládá také samofinancování a je to velmi náročné. Na otázku po novém odchodu do misií odpověděla, že jako zkušenost to doporučuje, ale nyní že chce naplnit život jako žena a o nové cestě do misií neuvažuje. Za své vyprávění sklidila velký potlesk.

homepage      galerie 2007      Papežské misijní dílo    ^*) Papežská misijní díla v Královéhradecké diecézi    Misijní díla v ČR    Misie    
J.Popelková přednáší "doma"     studentský klub RR49