|
|
|
||||
|
|
|||||
|
|
|
||||
|
|
|||||
KONCERT IVY BITTOVÉ V LANŠKROUNĚ
KOSTEL SV. VÁCLAVA, PÁTEK 18.05.2007
V lanškrounském kostele sv. Václava se konal dne 18.05.2007 koncert Ivy Bittové, který se setkal s velice příznivým ohlasem. Výborná akustika kostela přispěla k zvýraznění celkového projevu a v mnohých hudebních pasážích bylo takové ticho v kostele, jaké se málokdy zažije na samotné mši svaté. Přes čtyři sta posluchačů dokázalo naslouchat obdivuhodným způsobem projevu zpěvačky, které ne každý musí hned přijít na chuť a jež je známá spíše za hranicemi než ve své rodné zemi. Zpěvačku uvítal P.Zbigniew. - Výtěžek koncertu je určen na opravu kaple sv. Anny v Albrechticích.
Na oficiálních stránkách Ivy Bittové se objevil jeden příspěvek, který obsahuje následující text: „Milá Ivo Bittová, stále mně v uších zní Vaše muzika, kterou jsem slyšel v Lanškrouně. Děkuji za vaši hloubku a spontánnost. Přeji vše dobré.“
Připojujeme se k tomuto přání a děkujeme nejenom interpretce, ale také manželům Horáčkovým, kteří se o pozvání nebývalou měrou zasloužili. Stejný dík patří všem spolupracovníkům a pořadatelům.
|
|
|
|
||||
|
|
|
|||||
|
|
|
|
||||
|
|
|
|||||
Iva Bittová o sobě (http://www.bittova.com/)
Pocházím z hudební rodiny. Otec Koloman Bitto, všestranný muzikant, pocházel z jižního Slovenska, jeho stěžejními nástroji byly kontrabas, trumpeta, kytara, cimbál. Hrál hlavně lidovou hudbu, ale také několik let působil jako kontrabasista v operním souboru Divadla Zdeňka Nejedlého. Maminka Ludmila Bittová, dříve Masařová ze Slovácka, je povoláním učitelka, ale celý život zpívala ve sboru v divadle i v jiných pěveckých tělesech. Jsem prostřední ze tří dcer, narozená na severu Moravy v Bruntále 22.07.1958. Otec často střídal místa, proto jsme se stěhovali - i na Slovensko a zpět -, hlavně jsme však pobývali na Moravě. Po delším pobytu v Opavě jsme se usídlili v Brně, kde jsem vystudovala hereckou konzervatoř a působila více než deset let jako herečka v avantgardním divadle „Husa na provázku" (od prvního ročníku na konzervatoři).
Nyní již sedmým rokem žiji ve vesnici Lelekovice u Brna v rodinném domku, blízko lesa se zahradou i se svou rodinou - dvěma syny: Matoušem (*1982) a Toníkem (*1991).
Celá rodina vždy žila hudbou. V dětství jsem chodila do baletu, zpívala, hrála na housle a účinkovala v dětských úlohách v divadle. Když jsme se přestěhovali do Brna, housle jsem odložila a věnovala se studiu herectví. Dostala jsem příležitost hrát v celovečerních filmech: Ostrov stříbrných volavek, Růžové sny, Balada pro banditu, Zápisník zmizelého, dále i v televizi a také v Čs. rozhlase Brno. Na konzervatoří jsem se věnovala i zpěvu, a to bylo také jediné období, kdy jsem pracovala s hlasem. Získala jsem tam základní informace o technice hlasu a zpívání. Po čase práce v divadle se mi opět vrátila chuť vyjadřovat se hudbou. V době, kdy byl můj otec nemocný, jsem poznala profesora houslí Rudolfa Šťastného. Tatínek pak po třech letech zemřel a pan profesor mi ho v lecčems nahradil. Na hodiny houslí chodím do dnešního dne a věnuji se klasické hře na nástroj, který je tak bohatý, že mám pracovní náplň až do konce svého života. S houslemi si zpívám a vytvářím vlastní hudbu, kterou se živím profesionálně; koncertuji doma, v Čechách i na Moravě, i po celém světě. Housle jsou jedním z nejkrásnějších hudebních nástrojů. Utvářejí mne, přeměňují, probouzejí city i emoce, esteticky naplňují, dovedou mi ukazovat nejvyšší hodnoty jak ve vztahu k hudbě, tak i k lidem a k sobě samé. Proto je miluji, a milovat znamená žít!
foto: Jana Kuťáková a Libor Ficner