Mariánské kněžské hnutí vzniklo v roce 1972 ve Fatimě. Jak je možno vyčíst na vatikánském Internetu, 8.5.1972 se modlil italský kněz Don Stefano Gobbi v kapličce zjevení „za některé kněze, kteří nejen zradili své povolání, ale snažili se organizovat ve sdruženích, která se postavila proti autoritě církve. Vnitřní síla ho nutí, aby měl důvěru v lásku Panny Marie, která ho použije jako skromného a chudého nástroje a shromáždí kněze, kteří přijmou její výzvu a zasvětí se jejímu Neposkvrněnému Srdci, aby se pevně sjednotili s papežem a s Církví s ním spojenou a aby přiváděli věřící do bezpečného útočiště jejího mateřského Srdce“.
O
dvě léta později se už začala konat Večeřadla modlitby a bratrské lásky
mezi kněžími a laiky. Postupně se rozšířila po Evropě a pak do všech
kontinentů. Dnes toto hnutí počítá přes 100 000 kněží. Hlavním cílem
je žít zasvěcení Neposkvrněnému Srdci P. Marie. Závazek úplného zasvěcení
Mariinu Neposkvrněnému Srdci dává kněžím a stejně tak laikům hluboký
pocit důvěry a radosti. Věřit v konkrétních situacích, že P. Maria je stále
nablízku s touhou nám pomoci, jak by to udělala každá maminka, a ještě lépe
než ona, vyvolává pocit jistoty i uprostřed osobních bolestí a nejistot dnů,
které prožíváme. Tak přicházíme k jádru evangelního poselství, k víře
v Prozřetelnost Boží, která nás vede k přijímání všech životních
situací s dětskou důvěrou maličkých, kteří se zcela odevzdávají Otcově
lásce.
Tak
se minulost svěřuje nekonečnému milosrdenství Ježíšova Srdce, budoucnost
se očekává jako dar Prozřetelnosti, který nám bude dán rukama Prostřednice
všech milostí, a přítomnost se prožívá v radostné horlivosti, jak to dělají
děti, které jsou stále před očima Matky. Z takových laiků chce Matka Boží
vytvořit kolem kněží nepřemožitelný šik.
Žít své zasvěcení Neposkvrněnému Srdci znamená především žít své křestní závazky. Zdůrazněno je „spojení se Svatým Otcem, s hierarchií a s našimi kněžími, aby se tak postavila hráz pokračujícímu odboji proti učitelskému úřadu Církve, neboť tento odboj ohrožuje základy církve“, jak se praví v zásvětné modlitbě.
Hlavní pomůckou spirituality tohoto mariánského hnutí je kniha poselství „Kněžím, přemilým synům Panny Marie“, která ovšem není určena jen kněžím (bylo jich u nás dosud rozdáno 18.000). Tato tzv. „Modrá kniha“ má církevní schválení. Předpokládá se denní modlitba růžence, který tvoří také podstatnou část tzv. večeřadel [3] (farních, oblastních a především rodinných), ve kterých se scházejí nespočetné rodiny či skupiny měsíčně nebo týdně nebo i častěji ke společné modlitbě a bratrskému povzbuzení a výměně zkušeností z denního života farnosti, kde tato společenství mají ve spolupráci s knězem být projevem Mariiny lásky v místní církvi.