CHARITNÍ DOMOV ALBRECHTICE-LAUDON

ve správě Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti

 

 

Charitní domov na Laudoně leží na území v působnosti Lanškrounské farnosti, ale nepodléhá jí. Jedná se o sociální zařízení - vlastně domov důchodců, ale řeholníci ani ve vyšším věku neskládají ruce v klín - dům ve vlastnictví České katolické charity, který spravuje Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti (KSNS) se svou kanonií v Českých Budějovicích (nepodléhají místnímu = Královéhradeckému biskupství). Nachází se asi 5 km severně od města při silnici I/43, spojnici Vídně a Vratislavi (Wroclaw) přes Mikulov, Brno, Lanškroun. přechod v Lichkově a Kłodzko, trasy hojně užívané zejména Poláky k cestám do Říma a zpět a k mezinárodní přepravě meridiálním směrem.

O historii domu v minulosti jsme se zmínili v rozverném úvodu. Nová historie jako domova důchodců pro řeholnice se začíná psát v roce 1956, kdy byl objekt vyspraven, aby mohl sloužit jako hromadná ubytovna pro "přestárlé" řeholníky, o něž zde mělo pečovat několik mladších, fyzicky dosud zdatných. Zároveň sloužil svým umístěním a nepřístupností v horách na pomezí Čech, Moravy a Polska svou odlehlostí i jako domácí vězení, internační izolace. V první etapě sem byly "převedeny" sestry soustředěné v roce 1950 do kláštera v Broumově. Byl sem umístěn v roce 1956 i P. František Smištík, řádový kněz - františkán, jako údržbář domu s odebraným souhlasem k výkonu kněžské služby s výjimkou interní potřeby řeholnic uvnitř domu (zpovědi, mše svaté); slouží zde řeholnicím dosud. 

Pro stárnoucí sestry, kterých přibývalo, bylo upraveno první poschodí a rozšířeno sociální a hygienické zázemí, zřízeno ústřední topení a malé hospodářství s vepři a drůbeží a na svažité zahradě rozsáhlé záhony pro samovýrobu zeleniny a květin. Chloubou "kláštera" byl i velký, patrový skleník. Sestry zde nalézaly i při své nemohoucnosti možnost vyjití do hezkého prostředí a ekonomický přínos samozásobení byl citelný, neboť stát tato zařízení podporoval v minimální míře. - Výhodou byly i kontakty s asi 12 km vzdáleným Ústavem sociální péče (pro mentálně postižené děti) v Anenské Studánce, kde se o tyto nemocné obětavě starají dosud rovněž Sestry Nejsvětější Svátosti. 

Druhá etapa rekonstrukcí proběhla v letech 1980-1985, kdy bylo přistavěno druhé patro s pokoji a kaplí, celý dům vybaven akumulačními kamny a rozšířen počet lůžek. Umísťovány zde byly řeholní sestry KSNS soustřeďované sem z různých klášterů. V té době byla klášterní komunita řízena z centrály v Albeřicích v Krkonoších. Sestry přestaly využívat soukromé auto kněze-údržbáře a dostaly z Charity přidělené vlastní. 

 

 

 

 pohled přes vstupní halu ke vchodu

 

 hovorna v přízemí, pokoj pro přijímání návštěv

 

 rozhlasová centrála ústavu

společenská místnost

společná jídelna, refektář

pokoje sester

Třetí etapa nastala po roce 1990, kdy bylo třeba respektovat vysoké nároky, vyžadované pro podobná zařízení příslušnými ustanoveními právních norem Evropské unie, jejichž naplnění přijala Česká republika před svým vstupem do Unie jako závazek. Stávající černá kuchyň byla nahrazena nejmodernější nerezovou technikou, bezdotykovými hygienickými prvky, hydraulickým ramenem u vany pro koupání a manipulaci s imobilním členem komunity, bylo zrušeno hospodářství a nahrazeno jen zahrádkou pro radost. Budova byla vybavena vnitřním rozhlasovým okruhem, takže i imobilní řeholnice mohou sledovat události v kapli, společenská místnost v klauzuře vybavena televizorem, ústav má připojení na internet, telefonní ústřednu, výtah, koupelny a hygienická zařízení v každém patře, na pokojích rozvod teplé a studené vody, vlastní lékařskou ošetřovnu s moderním vybavením, kam dojíždí podle potřeby obvodní lékařka z Lanškrouna, novou elektroinstalaci a osvětlení - je to v současnosti velmi moderní a příjemný dům, ve kterém nejstarší řeholníci v péči mladších mohou ještě stále sloužit Bohu. 

 

 

 ordinace

 

 

 elektromechanická ruka

kaple a sestry při adoraci Nejsvětější Svátosti

       kancelář

detail ruky od lanškrounského
 výrobce-sponzora

         pýcha domova - super kuchyně

zimní zahrada

 Život sester probíhá pravidelným rytmem a řídí se denním pořádkem. Jejich den začíná velmi brzy: již v 5:00 mší svatou, předtím samozřejmě osobní ranní hygiena a modlitby a obstarání nemohoucích sester, po mši svaté následuje společná modlitba primy-jitřní a po ní snídaně v refektáři. Služba před svatostánkem se střídá s péčí o nemohoucí a prací v domě či na zahradě s předepsanými pravidelnými modlitbami. Společenství se sejde v refektáři k polednímu Anděl Páně a obědu.  Po krátkém odpočinku - jde o domov důchodců, i když řeholních - následuje odpolední zaměstnání podobné dopolednímu. Společně zakončí pracovní den v kapli v 17 hodin kompletářem a svátostným požehnáním. Pak následuje společná večeře. Po ní mohou a sledovat televizi a o volných a svátečních dnech vybrané pořady zvláště s náboženskou nebo církevní tématikou, podle povolení Matky představené. Sestry se věnují i malování, ručním pracím (zejména vyšívání rouch a ozdob na různá plátna), zdobení kaple a celého kláštera, suchým vazbám. 

Sestry žijí i "ve světě": jezdí automobily, používají internet, mobilní telefony, cestují. Sledují společenské aktuality a náboženské pořady v televizi, používají video, počítač, zkrátka jdou s dobou, jsou "in". Znají ducha doby, ale nepodléhají mu, protože svůj život zasvětily eucharistickému Ježíši.

A když je posléze Pán odvolá z pozemského žití, nabídne jim svůj věnec slávy, která trvá na věky. Zůstanou jeho navěky milovanými nevěstami. Hroby Svatého pole na lanškrounském hřbitově o této jistotě a naději vydávají pevné svědectví.

 

  

 

  

  

 Svaté pole Kongregace sester Nejsvětější Svátosti
na lanškrounském hřbitově má dvě části - s křížem u zadní obvodové zdi vpravo a se Zmrtvýchvstalým ve střední části vlevo

Poprosili jsme Matku představenou tohoto domu, S.M. Pavlu, o dovolení k návštěvě a o doplnění fotografií [1] z roku 2004 tak, aby lanškrounští farníci - ale i ostatní veřejnost - mohli naším prostřednictvím prožít "Den otevřených dveří". Ta nám to po konzultaci s vedením Kongregace v Českých Budějovicích dovolila a my jsme klášter zástupně za vás navštívili odpoledne na "Škaredou středu" 12.04.2006. Bylo to poněkud nevhod, protože se vše připravovalo na blížící se velikonoční svátky, ale na jednání sestřiček žádný neklid, stres nebo to, že bychom zdržovali, nebyly znát. Domovem řeholnic-důchodkyň KSNS a zároveň klášterem s klauzurou nás prováděly představená domu S.M. Pavla a její zástupkyně S.M. Norberta.  Do uzavřených prostor - klauzury - jsme ani nežádali o vstup, přesto jsme se dostali i tam.

Nejprve jsme byli po vpuštění do budovy přísnou sestrou vrátnou pozváni-naveleni do hovorny hned u vchodu, kde jsme měli vyčkat příchodu Matky představené. Využili jsme toho pro pořízení několika detailů této místnosti.

 

 

 

 Ježíšův pláč nad Jeruzalémem

 

průčelí pokoje  

 

 plastika Madony s Dítětem

 

 jarní výzdoba pokoje a naše "podklady" pro návštěvu

Matka představená nám dovolila vidět a zdokumentovat téměř všechno. Prošli jsme vstupní halou, kterou u vchodu zdobí socha sv. Jana Nepomuckého, a prošli kolem výtahu na schodiště do 1. a 2. patra. Schodiště samo je malou galerií pro duchovní posilu řeholnic. 

Prošli jsme jen po centrálním schodišti a chodbami a obdivovali absolutní čistotu, jemnost barevného sladění výmaleb a prostou krásu spočívající v jednoduchosti.

socha sv. Jana Nepomuckého
detail 1  detail 2

stanovení postupu prohlídky:
Matka představená S.M. Pavla
a Ing. Rudolf Minář

pohled vzhůru schodištěm

socha sv. Josefa s Ježíškem
na prvním odpočívadle; 
detail zleva

Svatá Rodina, v pozadí sv. Alžběta

obraz Sixtinské Madony
detail

čtyřhlasý zvonek za vchodem do klauzury v 1. patře   detail

socha sv. Terezie od Dítěte Ježíše 
v hale klauzury  
detail

Protože jsme chtěli navštívit klášterní kapli, která se nachází v 1. poschodí, vstoupili jsme do klauzury. V hale nás uvítala socha sv. Terezičky a nemohli jsme přehlédnout krásnou zvonkovou soupravu. Hlas zvonků slouží k ohlašování před začátkem společných modliteb nebo mše svaté a svolává k jídlům. Náš příchod způsobil paniku, protože zde právě ordinovala lékařka a řeholnice stály spořádanou frontu. Po přímluvě Matky představené jsme mohli i zde získat několik snímků :-)

MUDr. Vladimíra Reslerová při měření krevního tlaku sestřičce

na chodbě ke kapli stál i pomocník - chodítko s brzdami :-)

Řeholní sestra, kterou vidíme na snímku úplně vpravo se švédskou holí, nabyla dojmu, že jí mužští návštěvníci chtějí vniknout do klauzurní cely a fotit tam a zvolala rozhořčeně: "Sem přece nesmíte!" Ale Matka představená ji uklidnila, že jdeme jen kolem do kaple a že do cel nepůjdeme. 

Na konci chodby v rozšířeném prostoru s oknem stojí socha Panny Marie Královny a pohotový fotograf zachytil i několik dalších detailů.

socha P. Marie Královny
detail 1

detail sochy

věčné světlo upozorňuje na přítomnost eucharistického Ježíše již na chodbě

překvapily nás kukačky jako místní chronometr

Vstoupili jsme do klášterní kaple. Je moderní, krásná, čistá, vytápěná. Přes den je zde stálý eucharistický výstav a alespoň jedna z řeholnic adoruje Pána. Poprosili jsme o rozsvícení všech světel, protože venku bylo pod mrakem a v kapli šero. Sestřičky ochotně vyhověly. 

pohled do čela kaple

kříž a svatostánek

socha Panny Marie

detail křížku na obětním stole

bohoslužební centrum

některá zastavení křížové cesty. Autorkou maleb je jedna z řeholnic

křížová cesta na zadní stěně; v rohu soška sv. Terezie od Dítěte Ježíše socha sv. Jana Nepomuckého
detail
pohled na obětní stůl řeholnice se scházejí 
k zakončení adorace

Navštívili jsme i pokojík pro civilní zaměstnance, v současné době neobsazený. Zatímco Mirek fotografoval, Ruda dělal poznámky. Pokojík je vlastně mimo "klášterní" prostory, i když samozřejmě ve stejné budově. Je u zadního schodiště "pro služebnictvo" a má svůj vchod do kaple. Je to dvoulůžkový pokoj s krásným, novým sociálním vybavením. 

na zadním schodišti

interiér pokojíku

"Dobrý pastýř" v jiném provedení
detail

zařízení samostatné sociálky

celkový pohled

Rychle jsme prošli zpět kaplí, kde se již začaly shromažďovat sestřičky k ukončení adorace a ke mši svaté, a vyšli do druhého patra, kde jsou separé P. Františka Smištíka, OFM, dosud sloužícího řeholnímu společenství, důchodce P. Josefa Seidla, naposledy faráře v Horních Heřmanicích a tamního čestného občana, o nějž sestry pečují, a technické zázemí domu s příručními sklady a vchodem na půdu. Je zde také návštěvní místnost pro návštěvy rodinných příslušníků a kancelář s počítačem, kopírkou, tiskárnou, telefonní ústřednou a úředními spisy.

Při práci jsme vyrušili se svolením Matky představené domu S.M. Norbertu, která právě zpracovávala nějaká ekonomická data. Viděli jste již sestřičku u počítače? Nyní máte příležitost :-) snad nám sestry prominou, že zveřejníme více těchto jedinečných fotografií... Během exkurze do kanceláře byla sestra vyrušena i příchozím hovorem na ústřednu a s omluvou něco ještě narychlo zařídila mobilem, protože svátky se blíží a zařizování je tolik... A tak vám můžeme ukázat i snímky "jeptišky s mobilem" a také výhled z kancelářského okna směrem přes Sázavské údolí na Lázek a podhůří Jeseníků. 

ačkoli jsme vyrušili, sestra Norberta pokračovala v práci

snad na monitoru nebyla žádná tajná data...

poděkovali jsme a omluvili se... 

všimněte si toho úsměvu... říká:
"Už  je konec toho martýria s fotografováním!" :-)

Lurdská jeskyně ve vestibulu druhého patra   detail sochy P.Marie

pohled z kancelářského okna

S.M. Pavlu jsme poprosili ještě o návštěvu kuchyně...

telefonní ústředna vystřižená z horního snímku

Nakonec jsme sjeli výtahem do přízemí a sestry nás provedly kuchyní. Zkoušeli jsme bezdotykové spouštění vody ("Jak malí kluci..." - teče, neteče, teče, neteče :-) ) a ani velké kořenky a uspořádané sběračky nemohly zvídavému objektivu uniknout. - Zakončili jsme v hovorně u vchodu (sestřičky nás nenechaly odejít bez pohoštění). Tak, tady exkurze do světa, kde vládne Kristus a Matka představená, končí... do hezčího světa... Děkujeme.

 

 

 

 vchod do kuchyně

 

 zkus to: neteče-teče-neteče...

 

 odsávání

kořenky

byla u počítače a teď chystá občerstvení v kuchyni... nevšimli jsme si ani, kdy a kudy nás sestra předešla

občerstvení  a rozloučení

Ct. S. M. Pavla Šuláková, představená kláštera na Laudoně, zemřela nedlouho po naší návštěvě v pondělí 24.04.2006 a pohřbena byla v pátek 28.04.2006 na lanškrounském hřbitově v místě, které si vybrala, v blízkosti sochy Krista zmrtvýchvstalého na Svatém poli Kongregace sester Nejsvětější Svátosti.

 

© Kongregace sester Nejsvětější Svátosti

[1]  zakázkové foto: Jiřina Straková pro Charitní domov Albrechtice-Laudon 2004
ostatní foto: Ing. Miroslav Kuťák

 

 

homepage