|
Klaním se Ti vroucně, skrytý Bože náš, jenž tu ve Svátosti Sebe ukrýváš. Tobě srdcem svým se zcela poddávám, před Tebou svou slabost, Bože, vyznávám.
Zrakem, hmatem, chutí Tebe nevnímám a jen sluchem svým Tě jistě poznávám. Věřím vše, co hlásal světu Kristus Pán, v němž je základ pravdy lidstvu všemu dán.
Na kříži jsi tajil jenom Božství své, zde je také skryto člověčenství Tvé. V obojí však věřím celým srdcem svým, o milost Tě prosím s lotrem kajícím.
Rány Tvé jak Tomáš vidět nežádám; že jsi Pán a Bůh můj, vroucně vyznávám. Rač mé chabé víře větší sílu dát, více v Tebe doufat, víc Tě milovat.
Plode smrti Páně, Chlebe života, v němž se lidem dává Boží dobrota, dej mé duši stále jenom z Tebe žít, v Tobě Boží lásku rozjímat a žít.
Dobrý Pelikáne, Jezu, Pane můj, krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, vždyť jediná krůpěj její stačila, aby všeho světa hříchy obmyla.
Rač, ó Jezu Kriste, jenž ji nám zde skryt, srdci toužícímu touhu vyplnit, abych, jak zde hledím s vírou na oltář, v nebesích Tě jednou spatřil tváří v tvář. Amen.
(Hymnus
"Adoro te devote",
|
|
Chvalte ústa, vznešeného Těla Páně tajemství, chvalte předrahou Krev jeho, kterou z milosrdenství, zrozen z lůna panenského, prolil Král všech království.
Nám byl dán a nám se zrodil z Panny neporušené, jako poutník světem chodil, sil zde zrno pravdy své, skvělým řádem vyvrcholil svoje žití pozemské.
Na poslední večer k stolu s bratřími když zasedal, beránka by s nimi spolu podle zvyku pojídal, dvanácteru apoštolů za pokrm sám Sebe dal.
Slovo v těle slovu dodá moc chléb v Tělo proměnit, z vína Boží Krev se stává. I když Pán je smyslům skryt, stačí sama víra pravá srdce čisté přesvědčit.
Před Svátostí touto slavnou v úctě skloňme kolena, bohoslužbu starodávnou nahraď nová, vznešená! Doplň smysly, které slábnou, víro s láskou spojená.[2]
Otci, Synu bez ustání chvála nadšená ať zní, sláva, pocta, díkůvzdání naše chvály provází. Duchu též ať vše se klaní, který z Obou vychází. - Amen. [1] |
