Kristus ještě nedokončil svoji smrt. Každodenně trpí a umírají lidé v našem okolí. To je On, jenž v nich pokračuje ve své oběti Otci za spásu světa. Křížová cesta je vlastně cestou života. Pravý křesťan by na to neměl zapomínat.

Chceme tě, Pane, doprovázet na tvé bolestné cestě od domu Pilátova až k hrobu. Otevři naše srdce, abychom v rozjímání pochopili, že tys nesl tíži našich hříchů a skrze svou smrt vykoupil svět. Nauč nás, abychom tě následovali zde na světě a jednou s tebou žili na věky věků.

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,

neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Smiluj se nad námi, Ježíši.

Smiluj se nad námi.

I.

Ježíš odsouzen na smrt

Ani já, bratři, když jsem přišel k vám, jsem vám nepřišel hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného... má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží (1 Kor 2,1-5).

Pane, je pozdě, abys mlčel, ty jsi příliš mnoho mluvil;

je příliš pozdě neodporovat, ty ses bil statečně.

Ty jsi byl nerozumný, tys přeháněl a muselo k tomu dojít.

Ty jsi jednal s váženými osobami jako s hadím pokolením,

ty jsi jim řekl, že jejich srdce je jako obílený hrob,

ty ses dotkl malomocného,

ty jsi mluvil beze všeho s nežidy - cizinci,

ty jsi jedl s veřejnými hříšníky a řekl jsi, že nevěstky budou první v ráji,

ty jsi dával přednost chudým, zavšiveným, nemocným,

ty jsi špatně plnil náboženské předpisy,

ty jsi chtěl vykládat Zákon a zjednodušit ho v jediné maličké přikázání: milovat.

Teď se všichni mstí.

Zakročili proti tobě, udali tě a teď poneseš následky.

Pane, vím, že i já budu odsouzen, když se pokusím aspoň trochu žít tak, jako ty.

Mám strach,

už na mne ukazují prstem.

Jedni se jen usmívají, druzí se mi vysmívají, někteří se pohoršují a někteří z mých přátel mě chtějí opustit.

Bojím se zastavit na cestě,

bojím se poslouchat rozumy lidí;

říkají: musí se s tím pomalu, nesmí se brát všechno tak vážně a přesně do puntíku, je lépe s nepřítelem ... se dohodnout.

A přece, Pane, já dobře vím, že máš pravdu.

Pomoz mi bojovat,

pomoz mi mluvit,

pomoz mi žít tvé evangelium

až do konce,

až do bláznovství,

bláznovství kříže.

II.

Ježíš přijímá kříž

"Kdo chce přijít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej" (Lk 9,23n).

Pane, zde je tvůj kříž.

Tvůj kříž, jako by to byl tvůj kříž!

Ty jsi přece neměl žádný kříž, ty jsi přišel hledat ty naše kříže a po celý svůj život a na celé cestě svého utrpení jsi bral na sebe hříchy celého světa.

Teď kráčej,

a hrb se,

a trp,

ale pokračuj,

neboť kříže se musí nést.

Pane, ty jdeš a mlčíš: je tedy pravda, že je čas k mluvení a čas k mlčení?

Je pravda, že je čas k zápasu a čas k tichému přijetí všech našich hříchů a hříchů celého světa?

Pane, já bych se raději bil za kříž: ale nést ho, to je těžké: a čím jdu dále, tím více zla vidím ve světě a tím více kříž na mých ramenou tíží.

Pane, pomoz mi pochopit, že ani ten nejlepší skutek není nic, není-li zároveň mlčenlivým vykoupením.

Protože ty jsi chtěl pro mne tuto dlouhou cestu kříže,

pomoz mi každého rána ji znovu a znovu začít.

III.

Ježíš padá poprvé

Ježíš jim řekl (Šimonovi a Ondřejovi): "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Ihned opustili sítě a šli za ním (Mk 1,17n).

Ale Ježíš jim (Jakubovi a Janovi) řekl: "Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" Odpověděli: "Můžeme." (Mk 10,38n)

Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost... Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?" (Mk 14,33-37)

Padl.

Na okamžik se zapotácel a pak padl.

Bůh padl do prachu cesty.

Pane, vydal jsem se s důvěrou za tebou, a hle, padl jsem.

Věřil jsem, že jsem se ti úplně odevzdal, ale zahlédl jsem v příkopu u cesty překrásný květ.

Opustil jsem tebe i tvůj kříž, který mi překážel, a sedím u cesty se zvadlými květy a vlastní samotou.

A ostatní jdou dále, Pane, zlomení a vyčerpaní,

vyhledávají si kříže a v zádech se ohýbají.

Ale já už nejsem s nimi, abych bojoval proti zlu a abych pomáhal bratřím nést jejich kříž.

Já sedím u cesty.

Pomoz mi, Pane, abych tě nejenom začal následovat, ale abych vytrval.

Ušetři mne těchto zbytečných chyb, které mě ohlupují a vyprazdňují a vzdalují z tvého staveniště, kde se buduje svět.

IV.

Ježíš potkává svou Matku

"Tvou vlastní duši pronikne meč" (Lk 2,35).

Pane, mám soucit s tvou ubohou Matkou.

Kráčí,

jde za tebou,

jde po tvé křížové cestě lidstva.

Ona jde v zástupu, bezejmenná, ale nespouští tě z oči.

Neujde jí ani jediný tvůj pohyb, ani jediný tvůj povzdech, ani jediná z tvých ran, ani jediné z tvých zranění.

Ona zná tvé bolesti,

ona trpí tvé bolesti.

A aniž se ti přiblíží,

aniž se tě dotkne,

aniž na tebe promluví,

spolu s tebou, Pane, spasí svět!

Často doprovázím lidi na jejich křížové cestě jako neznámý v davu a jsem zdrcen jejich bolestí.

Cítím se neschopným spasit svět: je strašně nehybný a prohnilý a v každém záhybu cesty vidím vždy novou nespravedlnost a novou nečistotu.

Pane, ukaž mi svoji matku Marii,

neužitečnou, zbytečnou v očích lidí,

ale spoluvykupitelku v očích Božích.

Pomoz mi jít mezi lidmi, se zájmem pochopit jejich zlo a jejich hřích.

Učiň, ať nikdy nezavírám oči.

Ať nikdy neuzavřu své srdce, nýbrž ať přijímaje utrpení světa, trpím a vykupuji jako Marie, tvá matka.

V.

Šimon pomáhá nést Ježíši kříž

Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali. Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž (Mk 15,20n).

Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův (Gal 6,2).

Šel cestou,

přinutili ho,

prvního kolemjdoucího, neznámého.

Pane, ty přijímáš jeho pomoc.

Ty jsi ani nechtěl laskavý posunek, velkodušné vzplanutí soucitu k vyčerpanému a posmívanému příteli.

Ty sis vybral rozkazující posunek přinucenému a ustrašenému člověku.

Pane, Všemocný, ty si dáváš pomoci nemohoucím člověkem,

Pane, ty chceš mít zapotřebí člověka.

Pane, já potřebuji lidi.

Lidská cesta je příliš tvrdá, aby se jí mohlo projít o samotě.

Ale já odmítám pomocné ruce.

Chci pracovat sám,

chci bojovat sám,

chci zvítězit sám.

A přece po mém boku kráčí můj přítel, můj manžel, můj bratr, moji sousedé a spolupracovníci.

Ty jsi je tam postavil, Pane, a já na ně často zapomínám.

A přece jedině všichni společně spasíme svět!

Pane, dopřej mi poznat a přijmout všechny Šimony na mé cestě, i když to budou někdy jen ti přinucení.

VI.

Veronika otírá Ježíšovi tvář

Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byj na nás zjeven (2 Kor 4,10).

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář (1 Kor 13,12).

Pane, dívala se na tebe dlouho,

trpěla tvou bolestí,

a když to už nemohla vydržet, odstrčila vojáky a rouškou ti utřela obličej.

Tvé zkrvácené rysy se vtiskly do její roušky. Snad.

Do jejího srdce? Zcela jistě!

Pane, musím se na tebe dívat dlouho a nerušeně, jako když bratr obdivuje a miluje svého staršího bratra.

Já se ti chci připodobnit, a proto se potřebuji na tebe dívat.

Chceš-li, pak se ti trochu připodobním, protože přítel, který miluje přítele, se s ním ztotožňuje.

Ale často, Pane, chodím kolem tebe bez povšimnutí, anebo se na tebe dívám znuděný.

A nabízím bližním tvoji smutnou karikaturu.

Odpusť, Pane, můj zakalený pohled - nevidí tam tvé světlo.

Odpusť, Pane, mé žádostivé tělo - nepoznají v něm tvoji přítomnost.

Odpusť, Pane, mé zaneřáděné srdce - nenajdou tam tvoji lásku.

Ale přijď ke mně, Pane, moje dveře jsou otevřené dokořán.

VII.

Ježíš padá podruhé

"Na všechny přišla ospalost a usnuly" (Mt 25,5)

"Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí... Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka" (Lk 21,34-36).

Pane, už nemůžeš dále.

Znovu jsi na zemi v prachu.

Tentokrát tě poráží nejenom váha kříže, ale také únava tě drtí.

Tak opakovaná utrpení uspávají vůli.

Mé hříchy, Pane, jsou strašným uspávacím prostředkem pro mé svědomí.

Zvykám si velmi rychle na zlo;

zde trochu méně velkodušnosti,

tam nějaká nevěrnost,

jinde zase malá opatrnost,

a můj pohled se zakaluje, nevidím už překážky a ani nevidím už spolutrpící bližní na své cestě.

Můj sluch se zatvrzuje a neslyším nářky lidí,

najednou jsem na zemi a daleko od cesty, kterou jsi mi určil.

Pane, prosím tě, zachovej mě mladým v mém úsilí,

ušetři mne zvyku, který uspává a který zabíjí.

VIII.

Ježíš napomíná jeruzalémské ženy

"Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: "Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku", a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra" (Lk 6,41n).

Pláčou, vzlykají a naříkají;

vidí dobře, do jakého postavení jsi byl vehnán.

A ony jsou bezmocné, nemohou zasáhnout;

tak jenom pláčou, pláčou ze soucitu.

Pane, ty jsi je viděl a slyšel:

"Plačte raději nad svými hříchy!"

Pane, už umím mít soucit s tvými bolestmi a s bolestmi světa.

Ale plakat nad svými vlastními hříchy, to je něco jiného.

Já raději naříkám nad hříchy jiných,

to je lehčí.

V tom já se už dobře vyznám; před mým soudním tribunálem projde každý den celý svět.

Vždycky najdu viníka: politika, hospodářství, alkohol, film, práci, nezaměstnanost, kněží bez pochopení, katolíci,

a mnoho jiných, Pane, mnoho jiných!

Konečně - téměř celý svět - mimo mne.

Pane, dej mi pochopit, že jsem hříšník!

IX.

Ježíš padá potřetí

Ježíš mu (Petrovi) odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš" (Mt 26,34).

Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, jestli ho miluje. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno, ty víš také, že tě miluji" (Jan 21,17).

Znovu.

Vojáci ho tlučou, ani se už nehýbá.

Pane, jsi mrtev?

Ne, ale už jsem u konce se svými silami.

Minuta strašné úzkosti.

Je nutné se zvednout, ihned, v tomto hrozném stavu, Pane, a jít dál. Jeden krok, pak druhý a ještě další ...

Pane, ty jsi padl potřetí, ale už na vrcholku Kalvárie!

Znovu,

a na každém kroku padám,

nikdy tam nedojdu.

Někdy jsem to řekl, Pane, a prosím tě za odpuštění, protože tam na mne čekáš, abys změřil moji důvěru.

Ztratím-li odvahu, Pane, jsem ztracen.

Zápasím-li, jsem zachráněn.

Protože ty jsi také padl potřetí, ale až na vrcholku Kalvárie.

X.

Ježíš zbaven šatů

"Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemřeli však, vydá mnohý užitek" (Jan 12,23n).

Neměl jsi už nic více než svoje šaty,

měl jsi je rád, tvá Matka ti je utkala.

Ale i ty jsou teď zbytečné.

Jediná věc je potřebná, Pane, tvůj kříž!

Tentokrát padla poslední překážka mezi vámi,

konečně se můžete navždy spojit

a jako tragická dvojice spasíte tento svět!

Pane, já se musím zbavit všech svátečních šatů, které mi překážejí v životě a skrývají mě před tvým pohledem.

Toto "musím" potlačuje ve mně moje "já" a odděluje mě od bližních.

Pane, musím v sobě zničit všechno, co není podle tvé vůle.

To se mi nelíbí, Pane, že se musí pořád umírat.

Jak jsi náročný!

Já dávám, a ty chceš stále více.

Já bych si chtěl ponechat pro sebe aspoň něco.

Aspoň něco, co se mnou takřka srostlo, a nemohu se odhodlat, abych ti to obětoval.

Ale chceš-li, Pane, všecko, tak si to vezmi.

Strhni ty sám moje poslední roucho,

protože vím, že se musí zemřít, aby se dosáhlo života,

jako zrno musí zemřít a zetlít, aby pak vydalo zlatý klas.

XI.

Ježíš přibit na kříž

Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji již já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne" (Gal 2,19n).

Pokládáš se na kříž, Pane, celým svým tělem.

Takhle.

Teď je to dobře.

Je na tebe jak ulitý.

Celičký jsi ho zakryl, a abys byl jistější ve spojení s ním, dovoluješ lidem, aby tě na něj důkladně přibili.

Pane, pracují dobře a svědomitě.

Teď jsi dokonale ztotožněn se svým křížem jako součástka pečlivě vysoustružená zapadá do inženýrova plánu.

Ty jsi chtěl být také tak přesný.

Nehýbej se.

Pane, já musím vzít svoje tělo, svoje srdce a svou duši, a celý se mám položit na kříž přítomného okamžiku.

Já nemám právo vybírat si dřevo svého utrpení.

Kříž je už připravený, přesně na moji míru.

Ty mi ho nabízíš každý den, každou minutu, a já ho musím přijmout.

Není to snadné, Pane, přítomnost je tak těsná, že se v ní člověk nemůže ani otočit.

Ale já tě nenajdu nikde jinde, Pane.

Právě tady na mě čekáš,

tady společně spasíme naše bratry.

XII.

Ježíš umírá na kříži

Sám sebe zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži (Fil 2,7n).

A tak i my jsme povinni položit život za své bratry (1 Jan 3,16).

Ještě několik hodin,

ještě několik minut,

ještě několik okamžiků.

Trvá to už třiatřicet let,

třiatřicet let jsi žil vážně, minutu za minutou.

Teď už nemůžeš uniknout: tady jsi na konci svého života, na konci své cesty.

Už jsi úplně na krajíčku, nad propastí.

Musíš ještě udělat jeden krůček,

poslední krůček odevzdání,

poslední krůček života, který vede do smrti.

Váháš!

Jak dlouhé jsou ty tři hodiny, tři hodiny umírání,

delší než tři roky života,

delší než třicet let života.

Musíš se rozhodnout, Pane, všechno je připraveno,

aspoň navenek, aby se neřeklo.

Tady jsi, nehybný na svém kříži.

Ty jsi dokázal odumřít veškeré jiné činnosti, abys mohl obejmout tato zkřížená dřeva, pro něž ses narodil.

Ale přece v tomto přibitém těle ještě obíhá krev.

Umři už, smrtelné tělo, aby mohla začít tvoje věčnost!

Konečně život uniká a opouští jeden úd za druhým.

Hnán smrtí, stahuje se život do srdce, které ještě tluče.

Srdce nesmírné,

srdce přetékající,

srdce těžké jako svět, svět hříchu a bídy, kterou On nese.

Pane, ještě maličké úsilí,

je zde lidstvo, které - aniž si to uvědomuje - čeká na výkřik svého Spasitele.

Tvoji bratři jsou zde, potřebují tě.

Tvůj Otec se už sklání a vztahuje ruce.

Pane, zachraň nás!

Zachraň nás!

Pohleď!

Sebral, co mu ještě zbývalo ze života.

Sebral své těžké srdce

a

pomalu,

bolestně,

sám mezi nebem a zemí,

v kruté tmě,

šílený láskou

pozvedl svůj život

za hříchy celého světa

až na okraj svých rtů

a v jediném okamžiku

odevzdal VŠECHNO.

"Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!"

Kristus zemřel za nás.

Pane, pomoz mi zemřít pro tebe,

pomoz mi zemřít za bližní.

XIII.

Ježíš položen do klína své Matky

A jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, Tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" (Lk 2,48n)

Tvoje dílo je dokončeno.

Můžeš odložit své nářadí,

můžeš sestoupit a odpočinout si,

zasloužil sis to.

Pomaloučku sjíždíš, jako člověk utahaný svou prací upadá do spánku.

Tvá Matka tě přijímá do svého náručí.

"Jak jsi zřízený! K smrti utahaný! Možná, že tvůj Otec nežádal tak mnoho!"

Ale ty odpočíváš v pokoji. Na tvé klidné a tiché tváři je jakoby záblesk radosti, odlesk klidného svědomí.

Doopravdy, způsobil jsi hodně bolesti své Matce, ale ona je na tebe hrdá.

"Spi nyní, moje dítě, tvá matka nad tebou bdí."

Tak usínám každého večera po ukončeném dni.

A mnohdy v jakém stavu?

Ne vždy jsem unaven a ušpiněn ze služby Otci.

Maria, budeš přesto přese všechno nade mnou bdít této noci?

Mé tělo je těžké nečistotou, ale mé srdce prosí za smilování.

Nezapomeň, že jsi útočiště hříšníků!

Svatá Maria, Matko Boží, pros za mne, ubohého hříšníka!

Dopřej mi milost pro zásluhy svého Syna, abych nikdy neusnul bez odpuštění našeho Otce.

Abych každého večera, odevzdávaje se v pokoji do tvých rukou, se učil umírat.

XIV.

Ježíš položen do hrobu

Proto se raduji, že nyní trpím za vás, a to, co zbývá do plné míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to je církev (Kol 1,24).

Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha (2 Kor 1,5).

Nemluvme už o tom.

Vraťte se všichni domů.

Už je pohřben a kámen je přivalen.

Rodina pláče, přátelé odešli.

Tentokrát už opravdu všechno skončilo.

Ne, Pane, ještě není konec.

Ty umíráš až do konce světa, já to dobře vím.

Lidé se střídají na křížové cestě.

Vzkříšení bude až na konci křížové cesty světa.

Já ještě kráčím a mám svůj malý úkol a moji bližní také.

Rozdělujeme si mezi sebou to, co sis předsevzal posvětit.

To je moje naděje, Pane, moje nerozborná naděje.

Není sebemenší částečky mého utrpení, jež bys ty nebyl prožil a neproměnil v nekonečnou spásu.

Je-li cesta jednotvárná a těžká,

vede-li do hrobu,

vím, že za hrobem čekáš na mne ty ve své slávě.

Pane, pomoz mi kráčet věrně mou cestou, pevně na mém místě uprostřed lidstva.

Pomoz mi hlavně, abych tě viděl a abych ti pomáhal ve všech bratřích na své pozemské pouti.

Protože by to byla nehorázná lež, kdybych plakal před tvým mrtvým obrazem a nenásledoval tě živého na cestě životem.

Doprovázeli jsme tě, Pane, na tvé křížové cestě a dospěli jsme s tebou až k hrobu. Víme, že jsi z hrobu vstal a vešel do své slávy. Posilni naši víru a naději, abychom očekávali tvůj příchod, a jednou v lásce měli účast na tvém království, které trvá na věky věků. Amen.