Na začátku každé hodinky:

Na konci každé hodinky:

Na Krásné Místo, Matko, v touze spěchám,
tam před oltářem s láskou tiše klekám
a v duchu se všemi se spojuji,
kdo tvému dílu život darují.

Kéž v obraze tvém vždy se zrcadlíme,
úmluvu lásky s tebou obnovíme.
Ať jsme vždy věrný odlesk, nástroj tvůj,
jím království své všude vybuduj.

Buď Bohu Otci vděčně chvála vzdána
s Marií skrze Krista, světů Pána,
ve svatém Duchu, dárci milostí,
vším tvorstvem teď i v celé věčnosti.

Amen.

Matutinum     24:00     Jitřní

Laudes     03:00     Chvály

Tvá svatyňka je nový Nazaret
uprostřed temnot, které halí svět.

Tam, Panno čistá, v prosbě naléhavé
po jitru spásy voláš v touze žhavé.
Tam nabídl ti úkol Gabriel;
tys řekla „Fiat“, svět se rozedněl.

V Schönstattě znovu tiše zní tvé „ano“,
tma noci mizí, nové svítá ráno,
vždyť Bůh jej v moudrosti své vyvolil,
zde maják spásy světu zazářil.

I já se tobě za nástroj dnes dávám,
svůj život tvému dílu odevzdávám.
Jak ty chci z blanko plné moci žít,
nad ďáblem ve tvé síle zvítězit.

ZVĚSTOVÁNÍ (Jitřní):
Kaplička je pro naši dobu nový Nazaret, kde P.Maria se svými dětmi trvá na modlitbách za spásu světa. Ze Schönstattu zaznívá znovu Mariino „ano“ opakované jejími dětmi. A toto ano, pronesené ke všem přáním nebeského Otce, prozařuje temnotu současného světa a dává předtuchu nového nastávajícího dne.

Tvá svatyňka je naším Betlémem,
kde vyšlo Slunce, a teď září všem.

Tam panensky jsi Krista porodila
a jemu za snoubenku dána byla.
Tam z tvé podivuhodné plodnosti
nám vzešlo Slunce spravedlnosti.

Tys dala světu schönstattské své dílo,
aby v něm věčné světlo zazářilo.
Odtud je toužíš šířit v temnou zem,
vždyť poslána jsi Krista přinést všem.

Zroď, Matko, i v mé duši Spasitele,
ať podobám se jemu, jak ty, cele,
s tebou ho radostně nést dobou smím,
až zazáří zas jasem slunečním.

BETLÉM:
Naším Betlémem je svatyňka. Zde dává Maria znovu světu Krista. A nejen zde - chce ho zrodit i v každé svatyňce srdce. Poslání přinést světu Ježíše je skrze Marii svěřeno i nám.

Prima     06:00

Tercie     09:00

Jak Nazaret tvá svítí kaplička,
v zář Slunce-Krista se halí celičká.

V tvém malém chudém domku v Nazaretě
to Slunce zářilo jak nikde v světě;
probouzí v tichu svatost všedních dnů
a tvoří láskou spjatou rodinu.

Zde v Nazaretě, v čase bez domova,
chce rodinám Bůh dávat spásu znova.
Když Schönstattu se s láskou zasvětí,
rád jejich všední život posvětí.

I v nás nech, Matko, více zářit Krista,
ať spojuje nás láska svatá, čistá,
ke každé oběti nám sílu dá,
jak naše poslání nám ukládá.

NAZARET:
V době, která ztrácí smysl pro domov, se nám otvírá kaplička, symbol domova v Srdci Božím - z ní nás nikdo nemůže vyloučit (pokud to neučiníme sami). Patří k ní nerozlučně Ježíš a Maria. Ti jsou známkou jejího trvání. Ti nám pomohou, abychom se i my stali domovem pro druhé.

Tvá svatyňka vysílá v dnešní čas
svit táborského Slunce - jeho jas.

Zde vítězně svůj lesk všem odhalilo,
jak kdysi na Táboře zazářilo.
Tak jako v ráji je zde dobře nám,
vždyť v ní se sklonil sám Duch svatý k nám.

Tábora jasem ty jsi obklopena,
svatyně Ducha, Panno vyvolená!
K němu chceš vést i všechny děti své,
to poslání je tvoje schönstattské.

Vypros i nám, ať Kristův oheň svatý
zažehne nás, jak žárem Letnic vzňatý.
Ať jeho světlo proniká i nás
a jako z tebe září v dnešní čas.

TÁBOR
Svatyňka je prozářena jasem Ducha svatého. Každý, kdo do ní vstoupí, může zažít kousek ráje (to závisí na vnitřním vztahu k ní). MTA, svatyně Ducha svatého, nás zve, abychom se také my nechali proniknout jeho žárem, a jím naplněni proteplovali studený svět.

Sexta     12:00

Nona     15:00

Když slunce do zenitu vstupuje,
tu mysl k Betánii putuje.

Zde duše tvoje s touhou přijímala
slova, jež ze rtů Syna zaznívala.
Jak dovedla jsi o nich rozjímat,
své srdce Bohu v lásce darovat!

Tak vytvořit chceš ve svatyňce svojí
šik rukou sepnutých, jenž věrně stojí
po boku tvém a pod tvým vedením
k výšinám lásky spěje nejvyšším.

Duch modlitby kéž září ze mne stále,
mé srdce k hvězdám zvedej k Boží chvále.
Ať vždy se k Slunci-Kristu upínám
a na něj v každé chvíli spoléhám.

BETÁNIE:
V naší kapličce se máme od Panny Marie učit naslouchat slovům jejího Syna, uchovávat je ve svém srdci a rozjímat o nich. Zde nás chce MTA naučit správné modlitbě, ve všech situacích se upínat na Boha, srdcem být stále u něho.

Slunce jde tiše dráhou určenou
a na Golgotu vede duši mou.

Zde v bolesti jsi nezlomena stála,
všech mateřských práv hrdinně se vzdala,
dala ses se svým jednorozeným
pro spásu světa plánům Otcovým.

Ve svatyňce své utvářet chceš duše
ochotné s Ježíšem jít cestou kříže.
Je učíš jako Kristus kněžsky žít
a s tebou jeho diakony být.

Dej, aby kříže, jež mi život vkládá,
tak jak inscriptio to od nás žádá,
doplnit daly lidské slabosti,
co Kristových muk chybí k plnosti.

GOLGOTA:
Od Panny Marie se učíme vzdávat se svých práv, i těch přirozených, a obětovat vše pro spásu lidí! Ve svatyňce dostaneme sílu pro svou křížovou cestu, zde nám MTA ukazuje, jak můžeme životem inscriptia napomáhat ke konečnému vykoupení světa.

Vespere     18:00     Nešpory

Completarium     21:00     Kompletář

Již slunce k západu se schyluje
a naším cílem coenaculum je.

Tam´s církvi příchod Ducha vyprosila,
tam milost vlažná srdce přetvořila,
tam uvedla je v Krista učení
a dala k mučednictví nadšení.

Totéž chceš ve svatyňce naší konat,
v nás slabých světlo víry posilovat
a všechno, co nám nese všední den,
nás učíš vidět Božím pohledem.

Ukaž mi teď, jak láska Otce vřelá
též dnešním dnem mě věrně provázela;
za dary, jež mi dává zas a zas,
chci s tebou zpívat „Deo, gratias“.

COENACULUM (Večeřadlo):
Panna Maria vyprošuje příchod Ducha svatého. Ale i všechny dary, které často i nevědomě dostáváme, jsou nám dány na přímluvu Panny Marie. Ona je Prostřednice všech milostí. Ve svatyňce nám chystá specielní poutní milosti a učí nás vidět Boží lásku.

Již slunce ke spánku se ubírá
a před námi se Sion otvírá.

Tvá smrt byla jen touhy naplnění,
tvé tělo nepoznalo porušení.
Teď otevřel ti Sion bránu svou,
Bůh ozdobil tě slávy korunou.

Z kapličky zveš nás tam, kde domov pravý,
do věčné vlasti plné Boží slávy,
nás učíš nad vším pomíjivým stát,
pro dobra věčná srdce otvírat.

Tak uč mne denně žít, ať v smrti mohu,
jak dítě dát svou duši Bohu.
Navečer sama sebe odsoudit,
aby mi Otec rád moh´ odpustit.

SION:
Symbolizuje naplnění, vyvrcholení života a přijetí do Boží slávy. I naše smrt se stane přechodem do věčného domova, naučíme-li se každý večer přinášet do kapličky prožitky celého dne, vložit je do rukou MTA a Otce a usínat s vědo-mím, ž vše, v čem jsme chybili, je odpuštěno. Potom můžeme věřit pevně ve společné shledání v nebeském Sioně.

Po kompletáři

Buď chvála tobě, Bože trojjediný,
za tvojí lásky velké mocné činy,
žes v Marii nám Matku daroval
a v ní nás věčně vjedno s Kristem spjal.

Buď tobě dík, že její bytost čistá
nám činí lidsky blízkým Slunce-Krista,
v ní jeho věrný odlesk jsi nám dal,
aby se normou pro náš život stal.

Spojujem´ všechnu chválu v jednom sboru,
jež jako plamen hoří v každém tvoru.
Radostně na tvůj oltář kladem´ ji
v jednotě lásky s Kristem, s Marií.
                            Amen.

ZÁVĚR:
Děkujeme Bohu za veliký dar jeho lásky - Pannu Marii. Ona nám dala Spasitele, naučila nás správnému vztahu k němu. Ona je nám ničím nenahraditelným vzorem. Společně s Kristem a Marií chválíme a oslavujeme Nejsvětější Trojici.