KREACE NEBO EVOLUCE?
STVOŘENÍ NEBO SAMOVÝVOJ?
BOŽÍ STVOŘITELSKÝ ČIN NEBO SPONTÁNNÍ VÝVOJ HMOTY?
S BOHEM NEBO BEZ BOHA?

Kreace, slovo, které je v naší době stále více frekventováno, vyjadřuje obecně vše, co souvisí s tvorbou, tvořením, stvořením a schopností smysluplně tvořit, čili s tzv. kreativitou, a to jak lidskou, zvířecí (na základě vrozených instinktů), tak především Boží. Kreativní schopnost může být též vložena svým tvůrcem do programu, který pak tyto informace používá (exprimuje, realizuje) už samostatně (automaticky) a může je i předávat dál, jako je tomu např. u všech živých organismů nebo i v řadě lidských strojů. Toto slovo pochází původně z latiny, v naší době je však odvozováno z anglického „creation“ (stvoření, tvoření). S tím souvisí moderní vědecké hnutí označované slovem kreacionismus, což je alternativní přírodovědecké vysvětlení vzniku světa inteligentním tvůrcem (Bohem) v protikladu k evoluční teorii. Evoluční teorie (viz dále) je vědeckými kreacionisty považována za neadekvátní a nereálný pokus vysvětlit vznik složitosti živé přírody i vesmíru bez „kreativních schopností“ na samém počátku, tj. bez projektu, záměru, informace či „know-how“, jen shodou okolností a kauzálními procesy (samovolně, spontánně). Kreacionisté ukazují, že zatímco dnes všude kolem nás neustále dochází ke „kreaci“, tvoření, nikde nedochází k „evoluci“, tedy samovolnému postupnému vzrůstu složitosti a informace. Tím se stává existence Stvořitele reálnějším a realističtějším (více vědeckým) vysvětlením původu světa i života než víra v evoluci.(zdroj)

Evoluce znamená obecně vývoj, neřízený spontánní proces k vyšším, složitějším a komplikovanějším strukturám. Často se toto slovo neoprávněně (mylně) používá k popisu např. růstu živých organizmů, pokroku vědy a techniky či obecně nějaké změny – což nemá s evolucí (neřízeným vývojem) nic společného. Je to termín zavedený sice až po Darwinově smrti, ale protože jeho základní myšlenkou je opak kreace (viz výše), byl tento názor samozřejmě znám už před Darwinem; ten jej jen více rozvinul a způsobil jeho masové rozšíření. Zastánci evoluce (darwinisté, evolucionisté) tvrdí, že celý svět vznikl "samovývojem", evolucí, tedy bez projektu a záměru inteligentního tvůrce. Protože darwinovské procesy (evoluční procesy) dnes nikde nefungují a neživé soustavy (bez vnitřního programu) vykazují pravý opak evoluce, tedy devoluci, degeneraci či morfolýzu, tj. zhoršování funkčnosti (rozvolňování struktury, stárnutí), vzrůst entropie a samovolný pokles informačního obsahu, a v živých organizmech pozorujeme často stagnaci, porušení či ztrátu genů i metabolické aktivity, zakrňování a vymírání, evolucionisté během druhé poloviny 20. století předefinovali význam slova evoluce. Místo evoluce jako původně procesu „vzhůru“, tedy procesu dlouhodobého samovolného vzniku nové struktury a informace z neuspořádanosti, homogenity a singularity bez inteligentního tvůrce a předchozí informace, používají dnes toto slovo (neoprávněně a zmatečně) jako synonymum pro každou změnu. Jakákoliv samovolná změna v živé i neživé soustavě je dnes evolučními ideology vyhlašována jako „evoluční změna“, ať už jde o zakrnění, zhroucení systému, ztrátu, vymření, stagnaci atd. Tím ovšem původní pojem (evoluce coby samovolného pokroku ve vývoji) ztratil smysl. A protože evoluci v původním smyslu toho slova nelze v současnosti nikde prokázat, nezbývá evolucionistům než věřit, že k ní v dávné minulosti došlo. To už ale není přírodní věda, nýbrž dějepis a ideologie. Jde vlastně o moderní náboženství bez Boha.(zdroj)

Chardinismus. Existují i snahy o propojení některých názorů, např. že se příroda vyvíjí samostatně, ale Bůh do ní v některých okamžicích jakoby vstupuje a vývoj ovlivňuje nebo "postrkuje". Takový názor zastával španělský jezuita Tailhard de Chardin (životopis, dílo a foto) a s ním mnozí modernisté. 

[1] Směrnicemi pro církevní chápání jsou encyklika Pia XII. "Divino afflante Spiritu" z 30.9.1943, list Biblické komise kardinálu Suhardovi z 16.1.1948 a encyklika Pia XII. "Humani generis". Konkrétní vyjádření však lze najít už v rozhodnutí Biblické komise z 30.6.1909 o "dějinném charakteru prvních tří kapitol Geneze". Stanoví se tu, že k základním pravdám křesťanského náboženství patří: 

• stvoření všech věcí Bohem na počátku časů

• zvláštní stvoření člověka

• vytvoření první ženy z prvního muže a

• jednota lidského pokolení. 

Výslovně je řečeno, že je třeba se držet "historičnosti doslovného smyslu 1.-3. kapitoly Geneze … tyto kapitoly však nejsou dějepisectvím v klasickém nebo moderním smyslu". 

Encyklika "Humani generis" ponechala jako otevřenou možnost, že se tělo člověka mohlo vyvíjet "z živé látky, která již existovala", a pokračuje: "Jestliže však jde o jinou hypotézu, totiž o tzv. polygenismus, nemají synové Církve rozhodně takovou volnost… není totiž vůbec zřejmé, jak se dá takový názor (že po Adamovi byli na zemi skuteční lidé, kteří neodvozovali přirozeným plozením svůj původ od něho jako praotce všech, nebo že Adam znamená více praotců) sloučit s tím, co říkají o dědičném hříchu prameny zjevené pravdy a akta Učitelského úřadu Církve; dědičný hřích se může odvozovat jedině ze skutečného hříchu, jehož se dopustil jeden jediný Adam, a jenž se plozením přenáší na všechny lidi a lpí na každém jednotlivci osobně." 

Závěrem lze shrnout, že je-li na počátku Bůh jako Stvořitel, jsou tolerovány i různé roztodivné názory.

Zdroje:

[1]   Läpple, Alfred: "Úvod do Starého zákona", str. 31, 49; Česká katolická charita, Praha 1972

[2]   Kábrt, Pavel: Kreacionismus - přehledový přednáškový leták

homepage    rozcestník "Žhavých témat"