ANTIKRIST
Fulton Sheen
Nová éra, do které vstupujeme, by se mohla nazvat náboženskou érou lidských dějin. Ale nesmíme tomu nesprávně rozumět! „Náboženská“ zde neznamená, že se budou lidé obracet k Bohu, spíše naopak, že lhostejnost vůči Absolutnu, kterou se vyznačovala liberální fáze civilizace, bude nahrazena vášní pro absolutno.
Už se nepovede boj o kolonie a národní práva, nýbrž o duši člověka.
Lidé se nyní rozdělí na dvě náboženství, chápaná opět jako absolutno. Konflikt budoucnosti bude probíhat mezi Absolutnem, kterým je Bůh – člověk, a absolutnem, kterým je člověk – bůh. Mezi Bohem, který se stal člověkem, a člověkem, který se dělá bohem. Mezi bratry v Kristu a kamarády v Antikristu.
Antikrist se tak ovšem nebude jmenovat, jinak by nenašel žádné následovníky. Nebude nosit těsný přiléhavý červený trikot, ani nebude před sebou šířit sirný zápach, ani házet vidle či mávat ocasem jako Mefistoteles ve „Faustovi“.
Tato maškaráda mu pomohla přesvědčit člověka o tom, že neexistuje. On ví, že nikdy není tak silný, jako když lidé věří, že neexistuje.
Bude oblečen jako velký přítel člověka.
Bude mluvit o míru, blahobytu a plnosti, ale nikoliv jako o prostředcích, které nás vedou k Bohu, nýbrž jako o konečných cílech jako takových. Bude psát knihy o novém pojetí Boha, aby ho přizpůsobil životnímu způsobu lidí.
Bude psychologicky vysvětlovat hřích jako potlačený pohlavní pud; přivede lidi k tomu, aby se zastyděli a couvli, když jim jiní lidé řeknou, že nejsou dostatečně velkodušní a liberální.
Ztotožní toleranci s lhostejností vůči právu a bezpráví, vůči pravdě a lži.
Bude podporovat rozvody pod záminkou, že ten druhý partner je ještě „vitální“.
Bude hlásat náboženství, aby bylo náboženství zrušeno.
Bude dokonce mluvit o Kristu a řekne, že to byl ten největší člověk, jaký kdy žil.
Bude podporovat vědu, ale jako prostředek k zničení někoho druhého.
Uprostřed zdánlivé lásky k člověku a uprostřed uhlazených řečí o svobodě a rovnosti bude skrývat velké tajemství, které nikomu neřekne: Nebude věřit v Boha.
Protože jeho náboženství bratrství bude bez Božího otcovství, oklame dokonce i vyvolené.
Vybuduje proticírkev, která se bude opičit po Církvi, tak jako se on, ďábel, opičí po Bohu. Jeho církev bude mít všechny známky církve, ale oloupené o obrácení a jeho božský obsah.
Modernímu člověku, jehož potřeba Boha hraničí se zoufalstvím, dá ještě více hladovět po členství ve společenství, které člověku přiznává možnost rozšiřovat své plány, ale bez nezbytnosti osobní nápravy a přiznání osobní viny.