CHARITNÍ DOMOV ALBRECHTICE-LAUDON

úvod     přeskočit úvod

Bílý dům u cesty 

Stojíme v Albrechticích na startu Mistrovství republiky závodů do vrchu na trati dlouhé 4 km na Laudon. Motory jsou zahřáté, gumy také, trať obsazena pořadateli, vzájemně se přehlušují hlášení ze startu, kontrol, hlášení mezičasů, maximálních rychlostí, nejdramatičtější místa sledují kamery a diváci podél trati, ale také se vše zobrazuje na velkoplošných obrazovkách na startu a v cíli. Řev motorů při výjezdu na trať, pach hořících pneumatik a asfaltu při rozjezdech a v zatáčkách, hlasy rozhodčích, televizní kamery... svět závodů a showbyznysu. 

Závodníci projíždějí a prolétávají tratí, obloženou pneumatikami a balíky slámy, označenou ochrannými pásy pro diváky... připraven je i Mercedes záchranné služby a vrtulník, věřme, že zbytečně...  Trať vede několika serpentinami s prudkými zatáčkami a delšími rovnými úseky. Vytí motorů se nese daleko za blízký Lanškroun. Rallye Lanškroun, Albrechtice, Laudon, jak chcete... 

Televizní kamery sledují závodníky, aby z toho ze všeho vznikl několikavteřinový sestřih do večerních sportovních novin (můžete si to také zkusit J). Nemohou se vyhnout dvoupatrovému bílému domu s autobusovou zastávkou, stojícímu hned vedle silnice, v němž se občas u okna objeví postava v řeholním hábitu; takové je možné vidět ze silnice i na zahradě za domem. A některé i závodníkům zamávají... 

Co je to tady za dům a kdo v něm přebývá? S velkou zahradou, vlastním parkovištěm, se satelitními zrcadly po budově i střeše, udržovaný a velmi krásný, i když prostý? Je to Charitní domov pro řeholnice. Když někdo řekne: "Jel jsem kolem "jeptišek"," víme, kudy jel. Jel z Lanškrouna směrem na Štíty buď do Šumperka, Králík nebo pokračoval do Polska na nákupy a minul tento dům, anebo se vracel.

Historie domu

Pro historii domu nemáme téměř žádnou oporu v historických zdrojích, jde spíše o spekulaci na základě analogií vloženou do reálného historického rámce. Je ale téměř jisté, že v místech nynějšího domu stála nejpozději k roku 1580 zájezdní hospoda pro pocestné a povozy s možností odpočinutí pro koně, noclehem, přístřeškem, jednoduchým a laciným stravováním, zřejmě celá dřevěná, se stodolou a maštalí. Důležitým byl zejména nedaleko vyvěrající pramen, svedený později do cisterny, černé kuchyně s otevřenou pecí a do napáječek pro koně. Podílníkem byl nejspíš některý z lanškrounských pivovarů, které zde mohly mít výčep.   

Hostinec typu lanškrounské Krčmy zřejmě prosperoval díky výhodné poloze před vrcholem stoupání i vzhledem ke vzdálenosti od města - dvě hodiny jízdy povozu. Formani se rádi občerstvili před sjezdem i po stoupání. Navíc zde mohli nechat odpočinout i koně a dozvědět se všechny novinky, co se ve městě nového událo. - Zaměstnání zde nacházeli i venkované z nedaleké vsi Mezilesí, vzpomínané ve Zbraslavské kronice k roku 1304, kteří zde mohli výhodně prodat své seno, slámu a obilí, možná i základní pekařské produkty jako chlebové placky, lívance a buchty.

Objekt, původně dřevěný z trámů vymazaných hlínou, byl postupně pro lepší ochranu cestujících i trvanlivost a vzhledem k drsnému podnebí přestavován na kamenný. Svědčí o tom mohutné kamenné základy, zachované do dnešní doby, a část severní zdi, včleněná do cihlové stěny obnoveného domu ke konci 19. století. Zbytek zůstával dřevěný. Nad domem držela ochrannou ruku lanškrounská rychta, která zřejmě i pozemek, na kterém hostinec stál, vlastnila a jíž nájemce platil pacht a ona jemu poskytovala naopak ochranu.

Úpadek s sebou přineslo až poslední desetiletí třicetileté války s několikerým obléháním města Lanškrouna Švédy, při němž byl bezohledně rabován a ničen venkov. Švédové se pokusili v roce 1639 o dobytí města, ale byli odraženi. Proto si nedaleko vsi Mezilesí v dohledu hostince a na samé česko-moravské hranici vybudovali zvláštní opevnění, jehož zbytky se dodnes nazývají Švédské šance. Odtud potom znepokojovali široké okolí a v roce 1643 dobyli i Lanškroun, který poškodili včetně jeho zámku. Pohyb cestujících ustal a objekt zůstal vyrabovaný, opuštěný a asi i vypálený. - Venkov byl vylidněný, zdecimovaný, navíc následovalo období náboženské očisty, kdy protestantská část obyvatelstva odešla na Moravu a do Slezska. - Podobné útrapy následovaly i později, např. v roce 1742 za první slezské války [3].

Trvalo téměř století, než se město i venkov zrestaurovaly do stavu před válkami. I objekt se podařilo částečně obnovit a opět začal sloužit jako zájezdní hostinec. Období válek však pokračovalo tzv. sedmiletou válkou prusko-rakouskou, kdy byl v roce 1758 Lanškroun s okolím po několik měsíců obléhán pruskými vojsky[3]. Obyvatelstvu byly rekvírovány všechny zemědělské produkty, zvířata i obilí, aby mohla být zásobena vojska. 

Náhle však přišla zpráva, že se blíží rakouské vojsko pod vedením samotného generalissima Laudona, a pruské vojsko bez boje uteklo a opustilo zákopy. Generál Laudon, vítězný účastník všech rozhodných bitev (Kolín, Hochkirch, Kunnersdorf, Landshut, Legnitz, Klodzko, Svidnice), byl skutečným postrachem nepřátel, že se jeho jméno ocitlo v nejužívanější kletbě-modlitbě "Himmel Laudon!" ["Nebesa, Laudon!"] [4,5]. Toto neuvěřitelné a náhlé osvobození, připomínající zázrak, místní obyvatelstvo ohromilo. V zákopech nalezlo mnoho zásob, zbraní i naloupeného zboží. Z vděčnosti a na trvalou památku na generála Gideona Laudona (1716-1790) přejmenovali obec Mezilesí na Laudon. Časem se tak začalo říkat celému vrchu, na němž obec leží, a hostinec byl pojmenován "U generála Laudona".

V té době dosáhl dům své největší světské slávy. V první polovině 19. století začala jeho sláva a vyhlášenost postupně blednout. Končí se éra kočárů a výletů paniček zámeckých úředníků s livrejovanými lokaji i lanškrounských měštek na místo dalekého rozhledu a s možností občerstvení. Hostinec začal upadat - povoznictví začala nahrazovat železnice a první automobily a několik výletníků, i když bohatých, ho nemohlo uchránit před pádem. Nakonec byl kolem roku 1880 uzavřen. Po přechodnou dobu sloužil jako skladiště a seník, pak se začal rozpadat. Do základů vedle budované horské silnice byly použity některé kameny z jeho trosek. - Osud kdysi potřebného a nyní polorozpadlého domu se rozhodla změnit společnost pro jeho obnovu. S podporou purkmistra a s darovanými cihlami z městské cihelny začala jedna ze stavebních firem s opravami. Byly opraveny a zpevněny kamenné základy, nově rozvržen půdorys, vystavěna nová, prostorná kuchyně, několik místností v přízemí jako sklady potravin, uhlí a dřeva a vybudováno i zděné první patro s malými pokojíky pro pocestné. Občerstvení se mělo podávat na zahradě v dřevěném, stylovém altánu. Vidíme, že zde už není místo pro maštal ani pro povozy; budova je restaurována stroze komerčně. 

Stavba se ale pro ekonomické obtíže protahovala a je divem, že se ji podařilo i zastřešit. Očekávaný příliv návštěvníků - začínajících turistů - se však nekonal. Pak byly na pořadu dne jiné problémy: první světová válka, rozpad monarchie, státoprávní změny, vlastnické změny... Město se nakonec rozhodlo objekt aspoň nějak využít, a ubytovalo v něm své nepohodlné chudé a postižené. Udělalo z něho městský chudobinec. Tak dům dožil až do padesátých let dvacátého století, kdy se začala psát jeho nová - tentokrát duchovní - historie.

Snad jen ještě poznámka: Po druhé světové válce byla většina německých názvů obcí změněna na české. Kyšperk se stal Letohradem, Šilperk Štíty a obec Laudon? Jméno bylo příliš spjato s tereziánskou monarchií, proto se vrátila k historickému názvu Mezilesí. Z kopce se stala opět bezejmenná kóta 655, jen stavení u silnice jeho jméno zůstalo dodnes... Zde je důkaz »

Ptáte se, jestli se ta historie dá faktograficky doložit? Odpovídáme popravdě: nedá, jen historický rámec je pravdivý. Z tohoto rámce přejala část i obec Albrechtice, která do svého nového obecního znaku a praporu na návrh heraldika J.V.Pavlů ze Zlína vložila rodový erb generála Laudona, lví hlavu.[6]

Jako náhradu za historickou fikci jsme poprosili o dovolení tento dům navštívit a prohlédnout si ho. Vystoupili jsme na autobusové zastávce přímo u vchodu (Albrechtice, ozdravovna) a můžeme vás díky laskavosti a vstřícnosti vedení Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti [7] pozvat dále - budete-li chtít... Pozvání je do míst, kam se "běžný smrtelník" jen tak hned nedostane.