DĚKANSTVÍ
Lanškrounská fara se uvádí v listině pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic ze 4.11.1350, kterou byl definitivně upraven obvod litomyšlského biskupství. Lanškroun se stal sídlem rozsáhlého děkanátu, do kterého patřilo 16 farních kostelů. Tehdejší děkanáty byly vlastně něco jako pozdější vikariáty.
Na konci 17. století došlo ke změně církevní struktury a Lanškroun se stal sídlem vikariátu. Roku 1694 měl chrudimský kraj dva vikariáty: chrudimský a lanškrounský.
V devadesátých letech 17. století znovu obsadili lanškrounskou faru olomoučtí augustiniáni, kteří ji opustili roku 1425 po vypálení svého kláštera husity. Kníže Liechtenstein s augustiniány prohrál spor o obsazení fary (obedienci). Musel jim postoupit své pasivní patronační právo. - Po padesáti letech kníže obnovil svá jednání a dosáhl toho, že roku 1754 museli augustiniáni opustit Lanškroun natrvalo.
Augustiniáni se starali horlivě od roku 1700 o stavbu nového kostela sv. Anny, dále v letech 1703-1705 postavili místo starého stavení novou, kamennou budovu děkanství. Prostá jednopatrová budova má trojdílný kamenný portál. Nad ním je římsa s koulemi po stranách a ve středu oválná kartuš, okolo níž jsou akantové voluty a girlandy z růží, nahoře andílčí hlava. V kartuši je nápis "In choante regnare Iosepho primo haec ipsa aedes posita est". - Uprostřed budovy byl průjezd, ze kterého byl na obě strany přístup do místností. Postranní vchody jsou pravoúhlé, s nadsvětlíkem, olemované profilovaným rámem. Vpravo byla kuchyně, spíže a místnosti pro personál. Vlevo byl vstup k bytům obou kaplanů. V poschodí byl byt děkana. Na děkanství byla uložena poměrně rozsáhlá knihovna a v kůži vázané matriky od roku 1620.
Děkanství je vlastně hospodářským dvorem. K hlavní budově, tvořící stranu náměstí, přiléhají hospodářské přístavby (konírny, chlévy, garáže), dnes přebudované na farní centrum-učebnu, a část je pronajata studiu Recal; dvůr je pak obehnán vysokou zdí s průjezdem, která ho uzavírá.
mariánský sloup s vodotrysky |
děkanství , mariánský sloup a areál Jiráskova náměstí z věže děkanského kostela sv. Václava |
Dnes je děkanství sídlem správy lanškrounské farnosti svěřené péči administrátora. Administrátor a jeho kancelář sídlí v patře pravé části budovy, z níž přízemí najímá restaurace "U Pastýře". Levou část najímá Městská knihovna v Lanškrouně, která v prvním patře nabízí výpůjčky knih. O přízemí, ve kterém sídlí její čítárna a veřejný internet, se dělí s Farní charitou. Průjezd bývá využíván jako přechodný sklad pomoci postiženým při Charitou organizovaných sbírkách, dvůr děkanství pak pro oslavy v rámci farnosti, např. oslava Dětského dne, Dne matek, prvního svatého přijímání apod.
|
|
pohledy z náměstí Aloise Jiráska |
|
|
||
pohled
na budovu Děkanství ze dvora sousedního |
|
Děkanství s radnicí |
|
|
O přestavbě fary ("Z nežádoucího skanzenu domov") zde.
Zdroje:
[1] Sekotová, V.: „Lanškrounská fara“ in "Krajem Koruny země (Vlastivěda Lanškrounska)", s.93, Lanškroun 2002
[2] Cibulka J., Sokol, J.: „Lanškroun, Landskron“ in "Soupis památek historických a uměleckých v okresu lanškrounském", s.132-134, Praha 1935