KLÁŠTER - ZÁMEK 

Dnes ani nedovedeme dost ocenit, co pro Lanškroun 14. století znamenalo působení augustiniánů. Už jenom to bylo významné, že řád byl do města uveden za necelých 40 let po tom, kdy začal působit v Čechách. - Řeholní instituce augustiniánských kanovníků sjednocovala rozdílné elementy - a to klášterní řehole mnichů a kněžské služby. Hlavním posláním řádu se stala společná modlitba v chóru, práce v duchovní správě, charitativní činnost a vědecká práce. - Byli to oni, kdo zprostředkovali první kontakt českého prostředí s raným italským humanismem. Organizační struktura řádu byla budována na principu samostatných kanonií, které se spojovaly v kongregace. Představení jednotlivých kanonií měli titul probošta.

Augustiniánští kanovníci přišli do českých zemí ve 14. století. Nejstarší klášter byl založen roku 1333 v Roudnici nad Labem. Mezi dalšími, které po něm následovaly, byl roku 1371 Lanškroun. Pro klášter nechal litomyšlský biskup Petr Jelito postavit budovu před hradbami a u ní kostel sv. Mikuláše a Kateřiny (nyní kostel sv. Marie Magdalény). Klášter zabezpečil také majetkově z vlastních důchodů a peněz. Podle jeho ustanovení tam mělo žít 12 bratří a měli povinnost přijmout do kláštera šest chudých nemocných, živit je a šatit až do smrti. - Císař Karel IV., listinou vydanou 30.12.1372 v Brně, vzal klášter pod svoji ochranu.

Lanškrounský klášter byl v prvních letech spravován proboštem Jindřichem, který sem byl povolán z kláštera v Roudnici nad Labem. Klášter udržoval přátelské styky s augustiniánských klášterem ve Šternberku, úzké kontakty udržoval také s hlavními kláštery svého řádu.

Šest let bydleli mniši v klášteře na předměstí, když je od 1.9.1377 pověřil Albert ze Šternberka, litomyšlský biskup, správou farního kostela ve městě a fary. Papež Urban VI. roku 1378 svým listem tuto skutečnost potvrdil.

Umístění kláštera před městskými hradbami, v místech vlhkých a zaplavovaných, bylo jednak vlhké a nezdravé a kromě toho nebylo bezpečné, poněvadž se nacházelo mimo městské hradby. Augustiniáni se obrátili na papeže Bonifáce XI. se žádostí o přeložení kláštera. Papež roku 1391 uložil litomyšlskému biskupovi Janu Železnému, aby jejich žádost kladně vyřídil. Biskup proto nechal vedle kostela ve městě, tehdy zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie, na svůj náklad vystavět nový klášter. Musíme si přitom uvědomit, že v té době bylo celé lanškrounské panství v majetku litomyšlského biskupství. Dostupné prameny neuvádějí, co všechno se tehdy postavilo. Víme pouze, že litomyšlský biskup dal 29.6.1397 odpustky těm, kdo přispěli ke stavbě. Zároveň biskup klášteru daroval poplatek, který mu bylo město Lanškroun povinno platit jako své vrchnosti.

Celý konvent v čele s proboštem Jindřichem a převorem Janem se roku 1393 přestěhoval z předměstí do nového kláštera u farního kostela. Nově postavený klášter byl pak ještě rozšířen o stavební místa sedmi městských domků, které stály v blízkosti farního kostela. Domky byly se souhlasem městské rady od majitelů vykoupeny roku 1402 a zbořeny, aby se tak zvýšila ochrana kláštera před možností přenesení požáru. Z původní klášterní stavby se zachovala pouze místnost sklenutá na střední pilíř v dnešním zámku. Byla to patrně kapitulní síň. Budova konventu byla ve druhé polovině 15. století změněna a upravena na pohodlnější bydlení majitele panství.

moderní úprava středověkého objektu

Konventu zůstal na předměstí původní klášter. Mniši ho nechali rozbořit do té míry, aby zůstala budova potřebná pro špitál. Augustiniáni se o špitál i jeho obyvatele dále svědomitě starali.

Na probošta Jindřicha zůstala památka v podobě pečeti. Spor o odvádění desátků mezi litomyšlským biskupem Janem IV. Železným a biskupskou kapitulou byl ukončen uzavřením smlouvy z 19.8.1398. Tato listina byla vyhotovena ve dvou exemplářích a na jednom z nich se dochovaly pečeti vydavatele, kapituly a svědků. Mezi pečetiteli je uveden probošt augustiniánského kláštera v Lanškrouně, Jindřich. Pečeť je zhotovena z černého vosku. Z ikonografického hlediska se jedná o pečeť obrazovou, a to s motivem svatého patrona. V pečetním poli je vyobrazena stojící postava sv. Kateřiny Alexandrijské s příslušnými atributy. Motiv svaté Kateřiny se objevuje rovněž na pečeti lanškrounského konventu.

Za husitských válek byl klášter roku 1424 vypálen a augustiniáni i s převorem Janem opustili Lanškroun a roku 1425 odešli do Olomouce. Tam se usadili na předměstí v několika domech, které si zakoupili. Tyto domy postoupili roku 1493 olomoucké kapitule směnou za kapli Všech svatých v předhradí a za dva domy stojící vedle ní. - K nim přikoupili ještě šest domů a na jejich místě vystavěli roku 1501 klášterní budovu. Do této budovy, s povolením papeže Alexandra VI., roku 1500 přeložili lanškrounský klášter.

Bývalé panství litomyšlských biskupů se roku 1451 dostalo do majetku Zdeňka Kostky z Postupic. Jeho vnuk, Bohuš Kostka z Postupic, se rozhodl vytvořit z lanškrounského augustiniánského kláštera sídlo pro úřednictvo správy panství, a začal tu pravděpodobně roku 1498 s výstavbou pohodlného zámku. Význam Lanškrouna se po stránce správní a hospodářské zvýšil, když se mezi lety 1497-1501 město stalo správním centrem dvou panství. - Budovu jako zámek připomíná roku 1507 Vilém z Pernštejna ve své závěti. Dnešní konečné podoby zámek nabyl po opravě Adamem Hrzánem z Harasova roku 1601. 

Zdroje:

[1] Sekotová, V.: „Řeholní kanovníci sv. Augustina v Lanškrouně“ in "Krajem Koruny země (Vlastivěda Lanškrounska)", s.72-76, Lanškroun 2002

[2] http://web.katolik.cz/feeling/library/slovania.pdf, "Augustiniánští kanovníci" in "Křesťanství na území Čech v kontextu centrálního středovýchodu Evropy v historickém období & Slovanský liturgický jazyk - cyrilometodějská staroslověnština jako liturgický jazyk - prokopská slovanská liturgie na Sázavě. Vybrané statě z děl předních odborníků s aktualizujícími obrázky, fotografiemi, doplňky a poznámkami z jiných zdrojů", s.144, Lanškroun 2004

[3] Cibulka J., Sokol, J.: „Lanškroun, Landskron“ in "Soupis památek historických a uměleckých v okresu lanškrounském", s.11-14,119,130, Praha 1935

homepage     farnost Lanškroun