Seznam katolických duchovních sloužících na faře v Lanškrouně  od založení města do současnosti

Období od skončení války 1945 do současnosti

Seznam katolických duchovních působících v Lanškrouně mimo farní správu

Seznam katolických duchovních,  lanškrounských rodáků, kteří v Lanškrouně nepůsobili

Seznam katolických duchovních,  jejichž činnost se dotýká lanškrounské farnosti  nebo augustiniánského kláštera

Seznam ostatních katolických duchovních  

Seznamy duchovních 
se vztahem 
k lanškrounské farnosti

Seznam katolických duchovních
sloužících na faře v Lanškrouně 
od založení města do současnosti

Lanškroun byl roku 1241 založen [11] jako poddanské město královskými kolonizátory Heřmanem z Ostěchu a Oldřichem z Drnholce. Roku 1285 propůjčil král Václav II. [7] město Záviši z Falkenštejna. Po jeho popravě roku 1290 za vzpouru [6] opět připadlo králi; stalo se volným královským zbožím. Fara v tu dobu spadala pod pravomoc pražského biskupa [8].

Město bylo založeno kolem náměstí o čtvercovém půdorysu, v jehož blízkosti stojí kostel na zvláštním prostranství. Výsadní postavení Lanškrouna mezi ostatními v té době zakládanými městy ukazuje velikost náměstí, které bylo vyměřeno velkolepě. [11] 

Nelze se domnívat, že by byl Lanškroun více než století do první písemné zprávy o faře bez duchovní správy. Jistě zde byli kněží již od prvopočátku. Nejstarší historie této správy však není zatím známa. – První zprávou o faře je listina pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic ze 04.10.1350, jíž byl definitivně upraven obvod a rozsah Litomyšlského biskupství; lanškrounská fara byla k nově vzniklému biskupství (1344) připojena. Do obvodu lanškrounské fary u kostela Panny Marie tehdy spadalo 15 okolních farních kostelů. Rozsah tehdejší lanškrounské duchovní správy zahrnoval celý severovýchod Východních Čech, od Kostelce nad Orlicí přes Poličku a moravské pomezí až po severní česko-pruské pohraniční hvozdy.

1241-1350

jméno faráře u kostela Panny Marie není známé

diecézní kněz (Pražská diecéze)

Lanškroun byl roku 1304 darován jako královské zboží králem Václavem III. cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Ten ho podržel bez valného zisku (byl častokrát a dlouhodobě obsazován různými pány, kteří si usurpovali výnos panství) do roku 1358, kdy ho klášter směnil s nově založeným biskupstvím v Litomyšli za statky v okolí Prahy .

1350-1358

jméno faráře u kostela Panny Marie není známé

diecézní kněz (Litomyšlská diecéze)                    [1]

1358-1372

P. Jan z Opavy
kanovník v Brně

farář
diecézní kněz (Litomyšlská diecéze)

Velmi vzdělaný muž, podporovatel umění a sám iluminátor (umění iluminace se naučil v Avignonu). Během svého působení v Lanškrouně iluminoval a v roce 1368 dokončil nádherný evangeliář pro rakouského vévodu Albrechta III.

1373-1377

P. Ondřej

farář
diecézní kněz (Litomyšlská diecéze)

Aby umožnil předání fary správě řeholníků, na faru abdikoval.

Rozhodnutím litomyšlského biskupa Petra Jelita-Wursta byla lanškrounská fara 14.08.1377 připojena ke klášteru augustiniánů-kanovníků. Toto rozhodnutí potvrdila litomyšlská kapitula 11.09.1377. Následující období bylo město pod duchovní správou kněží-řeholníků.

1377-1391

pověřený člen konventu augustiniánů-kanovníků od kostela sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Mikuláše, potom už výhradně probošt

farář
řádový kněz

1391-

P. Jindřich, CRV

farář
řádový kněz - probošt augustiniánského kláštera

Zmíněn jako svědek darovací smlouvy lázní v Tisové u Vysokého Mýta choceňskému kostelu. [5]

 

P. Jan, CRV

farář
řádový kněz - probošt augustiniánského kláštera

Jsou o něm zprávy kolem roku 1412.

-1421

P. Jan II., CRV

farář
řádový kněz - probošt augustiniánského kláštera

Za jeho působení přitáhlo do Lanškrouna Žižkovo vojsko a klášter poničilo. - Augustiniáni-kanovníci odešli nejprve do Slezska a odtud do Olomouce, kam přenesli v roce 1425 lanškrounský augustiniánský klášter.

Do roku 1434 přestalo zcela existovat Litomyšlské biskupství. Duchovní správa se vrátila pod pražského arcibiskupa, ten byl však daleko a jeho vliv nepatrný; katolická víra v Lanškrouně vděčí za své přežití biskupům z Olomouce. - Katolíkům byl vyčleněn dřevěný kostel sv. Kateřiny a o katolickou správu se starali příležitostně různí procházející kněží nebo kněží ze vzdáleného okolí.

V letech 1421-1534 kostel Panny Marie a faru držely různé protestantské proudy, Jednota bratrská, luteráni, valdenští, utrakvisté. V letech 1534-1622 zejména utrakvisté, kteří měli s katolíky dokonce společný hřbitov u kostela sv. Kateřiny (jinověrci a nevěřící byli oddělení zdí). 

V roce 1584 byl nakrátko katolíkům vrácen kostel již sv. Václava a jezuité z pruské Nisy zde konali misie. Představili v něm o Vánocích poprvé betlémské jesličky - novinku, které byly postaveny jako první v široko dalekém regionu. - Katolíci drželi kostel krátce; a ke kostelu byl znovu dosazen luteránský kněz.

1581-1583

P. Jan Rozenplut ze Schwarzenbachu

děkan
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze)

*Červenka u Litovle
kn.sv.: Olomouc

[10]

Pocházel z německého rodu, který se přestěhoval v 15. století z Norimberka do našich zemí. Narodil se v Července u Litovle, v Olomouci vystudoval a stal se knězem. V devadesátých letech připravil kancionál, který vyšel roku 1601 s názvem "Kancionál, tj. sebrání zpěvů pobožných, kterých se k duchovnímu potěšení každý veřejný křesťan na vejroční svátky i jiných svatých památky i časy užívati může". Kancionál vyšel s podporou kardinála Františka Dietrichsteina.

V kancionálu se přičítá autorství asi čtyřiceti písní Rozenplutovi. Tyto jeho písně mají v českém literárním životě 17. století svoji důležitost. Představují svým jazykem, svým obrazovým bohatstvím a vůbec celým svým duchem jakýsi přechodný útvar mezi starší tradicí duchovní písně české a mezi duchovní písní českou vlastního baroka. Ještě závažnější pro vývoj katolické duchovní lyriky u nás jsou poetické zásady, které Rotenplut rozvinul v úvodu svého kancionálu. Na ně navazovala do značné míry celá produkce našich katolických kancionálů v 17. století.

1583-1586

jméno faráře u kostela sv. Václava není známé

diecézní kněz (Pražská arcidiecéze)     

Období let 1622-1697 je obdobím obnovy duchovní správy a katolické reformace (rekatolizace, obnovy katolictví).

-1630

P. Michael Schrott

farář
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze)               [2]

Po jeho odchodu z Lanškrouna byla provedena 16.10.1630 znovu instalace P. Grunigera.

1626-1642

17.11. 

P. Antonius Gruniger, OFM

farář
řádový kněz, františkán

 

následující působiště: Kladsko

Ve farní matrice je uvedeno, že je instalovaným katolickým farářem „prvním po kacířích“. Jeho úkolem bylo obnovit katolickou víru, neboť mnoho obyvatel sympatizovalo s protestanty, zejména s utrakvisty, a proto zde roku 1633 proběhly misie. V tomto úsilí ho podporovala i vrchnost, která proti jinověrcům přímo zasahovala: roku 1628 nařídil kníže Maxmilián z Liechtensteina, že pokud se lanškrounští měšťané nestanou do šesti týdnů katolíky, budou jejich usedlosti a pozemky prodány.

P.Gruniger začal realizovat jedno z usnesení Tridentského koncilu, a to vedení matrik. Nejstarší kniha má zápisy od roku 1624.

Mezi obyvateli zřejmě příliš oblíbený nebyl, protože byl náročný. Po jeho stížnosti na neplacení bohoslužebních poplatků vyhlásila pražská konzistoř 06.01.1642 nad Lanškrounem interdikt, který trval do 11.04.1642, kdy bylo dosaženo knížetem Liechtensteinem na pražském arcibiskupovi kardinálu Harrachovi zrušení klatby a interdiktu.

P.Gruniger byl zvolen za kvardiána v klášteře v Kladsku a odešel tam ještě roku 1642.

Za jeho působení byla provedena v letech 1629-1630 rekonstrukce interiéru kostela sv. Václava.

1642

P. Antonius Schlögel

kaplan
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze) 

Měl způsobit pohoršení ve městě a byl stálou opozicí faráře Grunigera.

1642-1644

P. Joannes Antonius Caprornis, CRE

farář
řádový kněz, augustinián-eremita

předchozí působiště: Lichterwart (?)

 

Zažil vpád švédského vojska roku 1643, kdy byl kostel sv. Václava vypleněn. Zda v roce 1644 zemřel nebo z města odešel, se nedá zjistit.

1644-1650

P. Petr Ludvík Pillstein

farář
diecézní kněz (Kolínská arcidiecéze)

*Kolín nad Rýnem

 

předchozí působiště: polní kaplan

následující působiště: Kolín nad Rýnem

V červenci 1645 kostel sv. Václava vyhořel a interiér byl z většiny zničen. 
P.Pillstein v roce 1650 farnost opustil a odešel do své otčiny.

Lanškrounská fara byla roku 1650 povýšena na děkanství a patřilo k ní v tu dobu 5 okolních vesnických far. 

V roce 1664 vznikla Královéhradecká diecéze povýšením proboštství u Svatého Ducha na  biskupství. Lanškrounská farnost do ní nebyla vřazena, ale patřila i nadále pod Prahu jako jeden z jejích děkanátů zaniklé diecéze v Litomyšli. Proto ještě po následující století podléhala řízení vzdáleného pražského arcibiskupa-metropolity a primase.

1650-1654

24.08.

P. Jindřich Danielis, OCist.

farář, od r. 1654 děkan
řádový kněz, cisterciák

předchozí působiště: Šumwald, Horní Slezsko, Opolské knížectví

 

Byl instalován chrudimským děkanem 24.08.1650. V duchovní správě mu pomáhal františkánský mnich, ubytovaný na zámku. 

P.Danielis byl velmi horlivý, staral se  opravy  kostela a přistavěl boční loď, otevřenou dvěma oblouky do hlavní lodi. Od požáru v roce 1643 chyběl v kostele hlavní oltář a kostel byl proto  vyzdoben velkými a malými „řezanými a malovanými obrazy“. Cílem P.Danielise bylo dobudovat kostel tak, aby v něm mohly být konány pravidelné a důstojné bohoslužby.

1654-1662

13.09.

P. Pavel Augustin Beškovec, CRV

děkan
řádový kněz,
augustinián-kanovník

*26.10.1625 Lanškroun

 

Byl profesorem na církevní škole sv. Ondřeje v Rakousku. O Vánocích a Velikonocích mu vypomáhali františkáni z Kladska. – Pro kostel sv. Kateřiny zakoupil v Litovli menší oltář Z farnosti odešel zpět do svého kláštera (jméno není známé).

1663-1667

P. Jiří František Richter, OCr.

děkan
řádový kněz,
křižovník

*Moravská Třebová

 

předchozí působiště: Weyss (Slezsko)

následující působiště: Weyss (Slezsko)

Z farnosti odešel, když byl ve svém klášteře zvolen proboštem.

1667-1674

10.12.

P. Jan Alois Otto von Rossenbüchl

farář
diecézní kněz (Pražsarcidiecéze)

*Ostřihom (Uhry)

+10.12.1674 Lanškroun

předchozí působiště: Lublaň

 

Dosazen pražským arcibiskupem pro zlepšení úrovně duchovní správy lanškrounské farnosti. – Pro svou moudrost a učenost byl současníky velmi oceňován. Lanškrounští o něm psali, že byl „doktorem Písma svatého“.

1675-1678

P. Johann Max

farář
diecézní kněz (Pražsarcidiecéze)

*Opava

 

Děkanství opustil v roce 1678.

Z roku 1677 je ve farní relaci pražskému arcibiskupství zmínka o dvou bratrstvech: „Jména Ježíšova“ a „Služebníků Ježíše, Marie a Josefa“ (také i v r. 1700, i v relaci vikáře z r. 1778).

1678-1680

 16.09.   11.11.

P. David Václav Pokorný

děkan
diecézní kněz (Pražsarcidiecéze)

*Lanškroun

+11.11.1680 Lanškroun
pohřben v Lanškrouně u kostela sv. M. Magdaleny

Z rodiny knížecího rychtáře. Snažil se o úzké spojení správy farnosti s farníky. 
Když v Lanškrouně vypukl roku 1680 mor, navštěvoval nemocné, pomáhal je ošetřovat a poskytoval jim pomoc. Sám se při tom nakazil a na nákazu zemřel.

1681-1696

17.06.   12.09.

P. Václav František Zimprich

děkan
diecézní kněz (Pražsarcidiecéze)

*Lanškroun

+12.09.1696 Lanškroun

Pečlivě se staral o duchovní život farníků a byl za to jmenován titulárním kanovníkem kapituly ve Staré Boleslavi. Roku 1695 založil nadaci na stavbu kostela sv. Anny, které odkázal celý svůj majetek.Kostel se začal v roce 1695 stavět, dokončen byl až po jeho smrti augustiniány v roce 1705. Byl dobrodincem a odkázal nemalé částky kostelům sv. Václava a sv. Marie Magdalény, ale i venkovským farním kostelům v Damníkově, Lukové, Žichlínku a Rudolticích, a dále františkánským konventům v Moravské Třebové, Kladsku a v Olomouci, nezapomněl ani na lanškrounská náboženská bratrstva. Nejvyšší částkou - 400 zlatých - však pamatoval na místní chudé.

Období let 1697-1758 je obdobím duchovní správy augustiniánů-kanovníků a obdobím konsolidace vnitřních poměrů ve městě. Podle výkazu z roku 1713 patřilo do správy lanškrounské fary 4.997 duší. K faře patřily kromě děkanského kostela sv. Václava ještě filiální kostely v Damníkově, Rudolticích, Lukové a Žichlínku. Protože v nich nemohla být konána každou neděli mše svatá, žádali sedláci konzistoř o povolení ke konání pobožností; konzistoř však jejich žádost zamítla.

Konvent augustiniánů-kanovníků, který držel faru v letech 1377-1425 a v roce 1425 přesídlil do Olomouce, se v roce 1697 domohl opětné správy lanškrounské fary. Augustiniáni začali hned po nástupu s horlivostí opravovat kostel sv. Václava. Získali příspěvek od knížete Liechtensteina a v roce 1705 dokončili stavbu kostela sv. Anny. Vzhledem k nevyhovujícímu stavu fary bylo rozhodnuto o stavbě nové farní budovy, Děkanství. Kníže dovolil bydlet řeholníkům po dobu, než bude postavena nová fara, na zámku; její stavba proběhla v letech 1703-1705. Po dokončení se augustiniáni na faru přestěhovali a udělali z ní centrum duchovního a kulturního života v Lanškrouně.

 1697-

 

 

P. Ambrož Augustin Engelmann, CRV

farář, od r.1700 děkan
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

 

+Lanškroun

předchozí působiště: Olomouc, od 04.07.1685 probošt olomouckého konventu moravské augustiniánské provincie (Olomouc, Fulnek, Šternberk)

 

Byl nekompromisním, konfliktním mužem, cílevědomým a úspěšným.

 -1715

P. František Gedovský, CRV

farář
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

 

+1715 Lanškroun

předchozí působiště: Nezamyslice

 

Dostal za úkol od předchůdce sepsat dějiny olomoucké komunity, zemřel dříve, než stačil dílo dokončit.

1709-1720

13.11.

P. Vavřinec Zimmermann z Olomouce, CRV

kaplan
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

 

+13.11.1720 Lanškroun

Krátce před smrtí dokončil zpracování dějin olomouckého augustiniánského konventu.

1721-

P. František Heyssig von Goldstein, CRV

farář
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

 

P. Karel Josef Finsterwalder, CRV

farář
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

-1754

P. Jiří Grotovský von Grotowitz, CRV

farář
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

1754

P. Dominik Baumann ze Sovince, CRV

farář
řádový kněz, probošt augustiniánského kláštera

 

 

+1768 Olomouc

 

 

následující působiště: Olomouc                             [2]

Augustiniáni s sebou do Olomouce odvezli veškerou liturgickou výbavu kostela, kalichy, monstrance, ornáty, a také klíče od kostela a fary, které odmítli vydat. 

V 50. letech 18. století vyvstaly problémy kolem obsazování fary řeholníky. Nová generace přistěhovalých měšťanů neměla vztah k historii města, jeho minulost jim byla cizí, k augustiniánům neměli vazby a nerozuměli si s nimi. Kníže Liechtenstein obnovil svá jednání o obsazení lanškrounské fary a dosáhl v roce 1754 odchodu konventu zpět do Olomouce.

Na lanškrounskou faru byl dosazen kněz, na kterém se dohodli jak patronátní pán, kníže Liechtenstein, tak i pražský arcibiskup. Byla ukončena etapa správy fary řeholníky různých řádů a započala správa diecézním klérem. Patronem panství a farnosti byl panující kníže Liechtenstein. Příslušela mu různá práva, ale i povinnosti. Jedním z práv bylo právo podací, tedy navrhovat na uprázdněná místa farářů příslušnému biskupovi kandidáta na duchovního správce. Farář byl pouze správcem kostelního jmění, dohled nad ním měl biskup. Farář také zodpovídal za uchovávání listin, dokladů, seznamů a kostelních rejstříků. Podle nařízení Tridentského koncilu (13.12.1545-04.12.1563) musely být kostelní účty každoročně uzavírány a včetně nadací překontrolovány (tvrdá ekonomie - uzávěrky, revize, audity...).

Kostelní statky lanškrounské farnosti tvořily pole, louky, zahrady, lesy, desátkové peníze a peněžní dávky. Kromě zádušního jmění plynuly faře ještě důchody z dobrovolných sbírek, z odkazů a z povinné platby od městského úřadu, která se vyplácela pololetně.[9] 

Lanškrounský děkanát v tu dobu podléhal přímo Pražskému arcibiskupství.

1754-1758

P. Jan Nepomuk Schlessinger

děkan
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze)

*Orličky 

 

Byl patronem navržen proto, že byl z regionu. Hlavním úkolem bylo obnovit důvěru farníků v instituci místní církve a zlepšovat vztahy a komunikaci mezi farou a věřícími, které byly za augustiniánů narušeny.- Uvedl do pořádku ekonomické písemnosti lanškrounské fary. Zkonsolidovaly se poměry mezi farou a vrchnostenskými úředníky a změnily se i ekonomické poměry fary.   [9] 

1758-1791

11.05.

 

 

P. Antonín Felcman

děkan, r.1769 jmenován kanovníkem ve Staré Boleslavi, r.1777 arcibiskupským vikářem pro východní část Chrudimského kraje         
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze, od r.1784 Královéhradecká diecéze)

*1716 Čenkovice 

+11.05.1791 Lanškroun 
pohřben v Lanškrouně u kostela sv. Anny

Nastoupil ve třetím roce tzv. Sedmileté prusko-rakouské války. Prusové vymáhali dobytek, dodávky proviantu a výpalné. Šířily se nemoci a epidemie. Děkan velmi citlivě všem pomáhal. Poskytoval nemocným pomoc a útěchu a snažil se kolem sebe soustřeďovat děti, které potřebovaly pomoc více než dospělí. - Roku 1758 přijel do města s vojenským doprovodem císařský generál Laudon, kterého ubytoval hejtman panství na zámku.

Aktivně se angažoval ve sporu s augustiniány, který vedl patron Josef Václav von und zu Liechtenstein. Výsledkem soudního jednání bylo navrácení klíčů od Děkanství a kostela. U bohoslužebné výbavy augustiniáni dokladovali své vlastnictví. P.Felcman proto objednal nové vybavení: překrásnou monstranci a kalich až v Augsburgu. Měšťané a ostatní obyvatelé složili potřebný obnos. Dvanáct vybraných měšťanů pak objednané "předměty" jelo do Prahy převzít. Lanškrouňané si na nové monstranci a kalichu velmi zakládali, neboť Eucharistii a sv. přijímání považovali odvždy za nejvýznamnější reality pro věřícího člověka. - Děkan pořídil i nová bohoslužebná roucha.

Šířila se úcta svatých, zejména k sv. Janu Nepomuckému, svatořečenému r. 1729. Plodem toho je i socha sv. Jana, postavená roku 1779 při silnici na Nepomuky (dnes v zámecké zahradě).- Roku 1765 byl v kostele sv. Václava přistavěn kúr a na západní straně roku 1768 znovu postavena věž. Pokračovala renovace vnitřní výzdoby kostela. Roku 1780 byla na stěnu za hlavním oltářem namalována oltářní architektura. Kníže František Josef Liechtenstein objednal roku 1779 nový obraz pro hlavní oltářní a roku 1781 obraz malovaný Dallingerem daroval kostelu. - Pro kostel sv. Anny byl v roce 1761 zhotoven hlavní oltář. 

1764-1774

P. Bernard Artzt -poprvé

kaplan (děkan 1798-1823)
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*20.08.1748 Lanškroun 
kn.sv. Praha

+1823 Lanškroun 
pohřben v Lanškrouně

 

následující působiště: Orličky

Nastoupil do Lanškrouna hned po vysvěcení s úkolem vést lanškrounské církevní školství, jemuž se věnoval deset roků.

1778-1791

P. Josef Jindřich Linhart

kaplan
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze, od r.1784 Královéhradecká diecéze)

*Kozí Noha (dnes Květná) 

 

předchozí působiště: Ostrov u Lanškrouna

 

Velký český vlastenec. Začal psát stručnou historii města Lanškrouna "Merkwürdigkeiten so sich zu Landskron eingetragen". V ní si stěžuje, že ještě 20 let předtím, než přišel do Lanškrouna, se ve městě mluvilo česky, ale od 80. let 18.století že převládla němčina. Podle historických pramenů a starých listin ukazoval na významnou minulost města. Portrét tohoto kněze viz [9]. Byl velmi účinným pomocníkem děkana Felcmana.

V Rakousko-Uhersku narůstal centralistický tlak, který nevyjímal církev, důkaz absolutizace moci, která chce mít vše pod kontrolou. Roku 1782 rozhodl císař o připojení Chrudimského a Čáslavského kraje ke Královéhradecké diecézi. Dekret o dělení území diecézí byl zaslán papeži Piu VI., který ho 12.01.1784 potvrdil. Následně došlo k začlenění krajů do diecéze a v rámci ní k vytvoření 24 vikariátů. V Chrudimském kraji vzniklo 7 vikariátů, jedním z nich byl i Lanškroun. Církevní uspořádání tak odpovídalo tehdejšímu politickému rozdělení.

 Nový vikariát Lanškroun byl územně menší než v minulosti a patřily k němu fary Lanškroun, Česká Třebová, Jablonné nad Orlicí, Ústí nad Orlicí, Čermná, Damníkov, Dolní Dobrouč, Dolní Libchavy, Heřmanice a Rudoltice, celkem 22 beneficií, a sice 19 z lanškrounského panství a 3 z litomyšlského panství. Pro vikáře to byla určitá komplikace, protože museli spolupracovat se dvěma různými patronátními úřady. - V této podobě trval lanškounský vikariát s menšími úpravami dalších 200 let.

Císař František Josef II. vydal v roce 1781 Toleranční patent, jímž zrovnoprávnil s katolictvím několik jiných vyznání, a prováděl další reformy, mnohdy překotné a nedomyšlené. V Hradci Králové byl intronizován roku 1780 nový biskup Jan Leopold Hay, který josefínské reformy podporoval a iniciativně rozvíjel. Pozitivem byl plat duchovenstva ze státní pokladny (ale nedostačující), negativem závislost církve na politické moci. Danajským darem josefínských reforem byla sekularizace církevních institucí, rušení poutních míst, klášterů, literátských a jiných bratrstev, vedoucích k nedozírným kulturním škodám, které se odrazily i v náboženském životě společnosti. - Pro město byl významným i rok 1791, kdy bylo prohlášeno svobodným municipiálním městem.

1791-1798

P. Vojtěch Appl

děkan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

Provedl zaklenutí presbytáře a obnovil štukovou výzdobu v kostele. Jeho působení spadá do období napoleonských válek, kdy kromě obtíží josefínské éry přibyly i nepříjemnosti s cizími vojáky. Jinými byly i přístupy hradeckého biskupa Haye, příliš ztotožněného s reformami a časem nerozlišujícího mezi konfesemi. Jeho pastýřský list z r.1781 byl překládán i v zahraničí s rozporuplnými reakcemi.

1798-1823

P. Bernard Artzt -podruhé

děkan (1764-1774 kaplan), od r.1818 biskupský vikář
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*20.08.1748 Lanškroun 
kn.sv. Praha

+1823 Lanškroun 
pohřben v Lanškrouně

předchozí působiště: Česká Třebová

 

Za jeho působení byla postavena r.1807 na Ostrovském předměstí malá zděná kaplička sv. Františka Xaverského, dnes už neexistuje. Nařízením císaře Františka II. musely všechny kostely vydat své zlato a stříbro na úhradu protinapoleonských válek, tak i Lanškroun přišel o větší část monstrancí a kalichů.

Věnoval se tak jako za kaplanování školství. - Měšťané k oslavě jeho zlatého kněžství vydali publikaci s oslavnou básní. Následujícího roku zemřel.

pamětní deska na zdi kostela sv. Marie Magdalény

Data k období po roce 1823 chybí... na doplnění se pracuje.  

Jakákoli data, poznámky, upozornění, doplňky k této stránce laskavě napište na  webla@centrum.cz; rovněž nabídky dobových fotografií. Děkujeme

1906-1946

01.03.   16.07.

P. Alois Lorenz

2.kaplan, od r.1926 děkan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*19.06.1877 Vrchlabí 
kn.sv. 25.07.1902 Hradec Králové

+04.03.1950 Göppingen 
pohřben 08.03.1950 v Göppingen (SRN)

předchozí působiště:

následující působiště: Göppingen (SRN)

Jeho velkým snem bylo, aby se mohl stát knězem. Po dlouhém studiu byl roku 1902 vysvěcen královéhradeckým biskupem na kněze. Po několika letech činnosti na různých farách ve funkci vikáře nastoupil jako 2. kaplan v Lanškrouně. Od 01.04.1915 byl administrátorem v Třebovicích, potom do 30.09.1916 administrátorem v Lukové. V květnu 1916 složil farářskou zkoušku v Hradci Králové a byl od 30.09.1916 v Lukové farářem. 01.10.1928 byl od patrona knížete Jana von und zu Liechtenstein označen za děkana. V roce 1939, resp. 1941byl děkan Lorenz biskupským okrskovým vikářem v německé části diecéze, podléhající generálnímu vikáři Mons. Richardu Koppovi, arciděkanovi v Trutnově.

V Lanškrouně měl pro duchovní péči děkan Lorenz ještě dva kaplany. Po duchovně bohaté a naplněné kněžské službě v Lanškrouně byl děkan Lorenz 17.07.1946 umístěn do deportačního tábora v Lanškrouně. O týden později, ve čtvrtek 25.07.1946, šel poslední transport americkou zónou. Dlouhý transport skončil o tři dny později v sobotu 28.07.1946  na nákladovém nádraží v Göppingen, blízko kostela sv. Josefa. Vystěhovalci byli ubytováni ve skladech různých firem (Märklin, Handelsschule, v hostinci Waldhorn, mateřské škole na Hohenstaufenstraße) a také po domech.

Dne 04.08.1946 ohlásil göppingenský městský děkan Wäschle příjezd děkana Lorenze na biskupský ordinariát v Rottenburgu.Protože mu bylo už 69 let, byl penzionován. Bydlel nedaleko kostela Panny Marie a děkanu Wäschlovi bylo příjemné, když mu někdy v pracovní dny vypomáhal s večerními mšemi; také zpovídal, vedl kající pobožnosti, křtil a oddával.

Po třech letech se u něho začaly objevovat zdravotní obtíže. Nastoupil na vyšetření do nemocnice Flak-Lazarett v Bodenfeldu. Městský děkan Wäschle ho často navštěvoval. Bolesti se stupňovaly a 04.03.1950 zemřel.                                                            [4]

P. Alois Lorenz při oslavě 1. sv. přijímání na farní zahradě s prvokomunikantkou Markétkou Ptáčkovou (1942)

detail

193x-194x

P. Vrabec

kaplan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

193x-1946

16.07.

P. Filip Rührich

kaplan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

Odsunut do Německa. Na kole tam objížděl řídce usazené katolíky v protestantském území.

193x-194x

P. Gerhard Mitasch

kaplan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

Odsunut, působil v Německu; byl schönstattským knězem

Období od skončení války 1945 do současnosti

1945-1947

01.08.    30.04.

P. Josef Pípal

administrátor
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*02.02.1915 Košetice 
kn.sv. 29.06.1940 Hradec Králové

+17.03.1997 Havlíčkův Brod 
pohřben 24.03.1997 ve Světlé nad Sázavou

předchozí působiště: Dašice u Pardubic

následující působiště: Předhradí u Skutče

1947-1948

01.02.   31.03.

P. Tomáš Sobola

děkan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*27.12.1908 Dolní Újezd u Litomyšle 
kn.sv. 23.06.1935 Hradec Králové

+29.09.1986 Vysoké Mýto 
pohřben 03.10.1986 v Dolním Újezdě

předchozí působiště: Zruč nad Sázavou

následující působiště: Městec Králové

Za svého působení byl předsedou Prozatímní správní komise v Lanškrouně od 8.9. do 9.11.1947

 1948

01.04.-31.07.

P. Rudolf Haluza

administrátor
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*28.12.1915 Šternov 
kn.sv. 29.06.1940 Hradec Králové

+09.03.1973 Horní Sloupnice 
pohřben 16.03.1973 v Újezdci u Brna

předchozí působiště: Česká Třebová

následující působiště: Žacléř

1948-1953

01.08.   31.08.

P. Josef Boček

administrátor
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*14.09.1921 Mladějov u Jičína 
kn.sv. 17.06.1945 Hradec Králové

+03.07.1970 Vysoké Mýto 
pohřben 09.07.1970 v Mladějově v Čechách

předchozí působiště: Rychnov nad Kněžnou

následující působiště: Vysoké Mýto

Za jeho působení byly prováděny zásadní stavební opravy kostelů, jichž se i osobně na lešení účastnil. Byl vynikajícím a oblíbeným kazatelem s velmi blízkým přístupem k věřícím. Pro kostel sv. Václava pořídil v roce 1950 dva nové zvony. 

1953-1961

01.09.   14.09.

P. František Tesař

administrátor
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*22.01.1915 Starý Svojanov 
kn.sv. 02.05.1943 Hradec Králové

+15.01.1985 Jedlová u Poličky 
pohřben 22.01.1985 v Jedlové

předchozí působiště: Pustá Kamenice

následující působiště: : Ústí nad Orlicí

Státní správa do budovy děkanství umístila Městskou lidovou knihovnu a Okresní pedagogickou knihovnu. To bylo důvodem, že následně stát církvi budovu vyvlastnil a farnost v prostorách, které dále užívala, byla vůči státu v nájmu.

Na základě zákona o matrikách převzal stát počátkem roku 1950 stávající matriky vedené církví a náboženskými společnostmi, a to jednak do oblastních archívů a jednak na matriční úřady tehdejších národních výborů.

1961-1969

15.09.    31.05.

P. Bedřich Rob

administrátor
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*18.11.1911 Rudoltice 
kn.sv. 29.06.1937 Hradec Králové

+22.08.1973 Moravec 
pohřben 26.08.1973 na Moravci

předchozí působiště: Horní Heřmanice

následující působiště: Rudoltice

Narodil se v Rudolticích  v německé rodině. Na matčino přání vstoupil do semináře a v r. 1937 byl vysvěcen na kněze. V letech 1938-1944 býval do Lanškrouna zván na vedení různých duchovních cvičení a jako široko daleko nejlepší český kazatel byl hlavním celebrantem a řečníkem na tradičních Svatoanenských slavnostech. U kostela sv. Anny, kde při pouti bývala postavena zvláštní kazatelna-tribuna v prostoru hřbitova, se shromažďovala lanškrounská česká menšina; hřbitov býval plný.  

Do Lanškrouna byl ustanoven administrátorem v době, kdy již byl nemocný těžkou cukrovkou, špatně léčenou a s nemožností dodržovat předepsanou životosprávu. Někdy býval při ranních bohoslužbách po tehdejších dlouhých eucharistických postech unavený a podrážděný. - Věnoval se obnovení výuky náboženství na všech lanškrounských školách a podporoval farníky v odvaze nenechat se utlačit totalitním materialistickým režimem. - V Lanškrouně bývaly tradiční průvody Božího Těla po obou náměstích se dvěma oltáři na nám. J.M.Marků (Rudé Armády) a dvěma na nám. A.Jiráska. "Triumfalismus Církve" byl potlačen koncem roku 1964 zákazem "provádění všech akcí" mimo kostel. Následujícího roku se proto i oheň na Bílou sobotu zapaloval uvnitř kostela.

Jako nemocný muž byl ještě krátký čas správcem farnosti svého rodiště a zanedlouho nato zemřel v zapomenutí v charitním domově pro kněze na Moravci.

P.Bedřich Rob

P.Rob s prvokomunikanty
(květen 1963)

 1969-1993

01.06.   30.09.

 

P. Josef Kacálek

administrátor, emeritní děkan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*29.01.1922 Výprachtice 
kn.sv. 29.06.1947 Hradec Králové

+27.09.1997 Lanškroun 
pohřben 07.10.1997 v Lanškrouně

předchozí působiště: Horní a Dolní Branná

následující působiště: Černožice nad Labem

Narodil se 29.1.1922 ve Výprachticích v tehdejším okrese Lanškroun ve velmi chudé rodině. Byl jediným dítětem. Otec se vrátil z I. světové války s narušeným zdravím. Často pro nemoc nemohl pracovat ve své malé nožířské dílně, kterou pak pro minimální výtěžek udržovala v chodu jeho matka. Vícekrát se v Josefově dětství též stěhovali, dvakrát i pro požár domu, kde bydleli. Střídavě tedy našli příbytek ve Výprachticích u matčiny matky, v Hnátnici, Jablonném nad Orlicí a v Ústí nad Orlicí, kde Josef začal chodit do obecné školy. 5. třídu však musel vychodit ve Výprachticích u babičky, protože otcův zdravotní stav se zhoršil natolik, že byl dlouhodobě hospitalizován a matka musela vydělávat. Do gymnázia v České Třebové dojížděl opět z Ústí nad Orlicí. Studovat mohl jen díky finanční pomoci početných matčiných sourozenců a různým přivyděláváním (např. jako šatnář v kavárně aj.). Maturoval v roce 1941, pak krátce pracoval v kartáčovně v Jablonném nad Orlicí, kde bydlel u příbuzných. Do semináře v Hradci Králové vstoupil v roce 1942, vysvěcen na kněze byl 29.6.1947. Otec zemřel na TBC v roce 1944. První kaplanské místo vykonával v Nové Pace (1947-1949), 12.9.1949-12.9.1950 působil jako administrátor v Horní a Dolní Branné, 1950-1959 v úkrytu na samotě Zabylí u Poniklé, 29.4.1959 zatčení, 12.-13.8.1959 soud, 11.5.1960 propuštěn z věznice ve Valdicích na amnestii, 1960-duben 1968 manuální práce v cihelně a na pile, 1968-1993 administrátor a osobní děkan v Lanškrouně, od října 1993 duchovní správce v Černožicích nad Labem.

Po svém nástupu v r. 1968 sjednal se státem navrácení budovy děkanství opět do majetku církve a obě uvedené knihovny platily z užívaných prostor nájemné. - Opravil střechy všech kostelů, které spravoval, včetně jejich střešních konstrukcí, pokryl je novou eternitovou krytinou nebo mědí. Mnohde byly provedeny i opravy a výměny elektrických rozvodů.

přejít na osobní medailon: podrobný životopis a doprovodné fotografie

 

hrob P.Kacálka a jeho "mámy" na lanškrounském hřbitově

P.Kacálek (1997)

"velkým ministrantem" a gratulantem k Josefovi 
za farnost je pan František Mai

28.9.1993 - slavnost sv. Václava, při níž uděloval O.b. Josef Kajnek svátost biřmování. 
Mgr. Karel Tuháček poděkoval jménem farnosti P. Josefu Kacálkovi za 25 let jeho služby.

1. sv. přijímání (19 ?)

také 1. sv. přijímání (1987)

křest 

brášky (1986)

 
(1994)

1969 - P.Kacálek - bratr Dikobraz - iniciátor obnovy lanškrounského skautingu - s lanškrounským historicky prvním skautským oddílem, homogenním, později přečíslovaným na "3". Podle něho bylo pojmenováno skautské středisko Dikobraz, které se roku 1994 vyčlenilo z městského střediska Zubr

1986-1987

 

P. Pavel Smejkal

kaplan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*1959 Polička 
kn.sv. 26.08.1985 Hradec Králové

 

předchozí působiště: Pardubice

následující působiště: Černožice nad Labem
V současnosti mimo kněžskou službu.

1993-

01.10.

P. Zbigniew Czendlik

administrátor
diecézní kněz (Katovická diecéze)

*1964 Brenna (Polsko)
kn.sv. 13.05.1989 Katowice (Polsko)

 

předchozí působiště: Náchod

následující působiště: 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1993-

01.10.

Mgr. Ing. Josef Macháček

administrátor farnosti Rudoltice, kaplan v Lukové a Žichlínku
trvalý jáhen (Královéhradecká diecéze)

*1955 
jáh.sv. 08.12.1995 Rudoltice

 

předchozí působiště: Lanškroun

následující působiště:

pracuje ve farní kanceláři lanškrounské farnosti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Seznam katolických duchovních
působících v Lanškrouně mimo farní správu
 

1968-

P. František Bedřich Smištík, OFM

emeritní děkan
řádový kněz,
františkán

*1924 Ostrožská Nová Ves
věčné sliby 04.10.1947; kn.sv. 29.06.1949 Praha (b.Eltschner)

 

předchozí působiště: Svitavský děkanát (správa farností Rychnov, exc. Mladějov, Lubník, Třebařov 1992-1998)

 

Působí jako duchovní správce v Charitním domově Kongregace sester Nejsvětější Svátosti v Albrechticích na Laudoně (od r.1956 bez státního souhlasu k výkonu kněžských funkcí; státní souhlas k výpomocí v Lanškrouně 1968). Vypomáhá sloužením mší svatých, zpovídáním, udělováním svátostí v lanškrounské farnosti, ale také ve Svitavách, Fatimě Koclířov, při poutích na Mariánské hoře a kdykoli ve svém privátu u řeholních sester. 
Všude, kde působí, připomíná, že ohniskem farnosti je Eucharistie a zpovědnice.

   

V letech 1980-1991 působil i jako kaplan v Č.Třebové. Jeho srdce bylo u mládeže scházející se na úterní podvečerní mše s responsoriem v kapli sv. Kateřiny. Foto: farní kostel sv. Jakuba

1951 - Králíky. Zde byl P.Smištík jako vězeň pracovně nasazen (je to ten vlevo na zemi)

 (2004)

 

 

 

1994 - dort k 70. narozeninám od spolubratří z františkánské kanonie v Moravské Třebové

2001 - pouť v Maria Zell

P. Bedřich chová svého jmenovce, Béďu Smoláka

 

 

1974-1979

P. Jan Šrubař

emeritní děkan, čestný konzistorní rada
diecézní kněz (Olomoucká arcidiecéze)

*26.04.1921 Frenštát pod Radhoštěm
kn.sv. 17.03.1945 Olomouc

+01.03.1994 Studnice 
pohřben v Krásensku

předchozí působiště: Svitavský děkanát (správa farností Rychnov, exc. Mladějov, Lubník, Třebařov)

následující působiště: Studnice u Vyškova, exc. Krásensko, Ruprechtov

V letech 1974-1979?, kdy byl mimo duchovní správu, protože mu byl odebrán státní souhlas k výkonu kněžských funkcí, dojížděl z Rychnova pracovat do Tesly Lanškroun jako pomocný dělník v trichlorové stanici. Působil skrytě jako "dělnický farář". V zaměstnání se dostával do styku s těmi, kteří by nikdy do kostela nepřišli: s komunisty, odboráři, nevěrci, s lidmi v krizi (víry, manželství, alkoholismu, morálních hodnot, nedostatku síly k životu). Všem ukazoval existenci i jiných než materiálních hodnot a díky svému vzdělání a předchozímu zapojení v psychologické poradně Olomouckého arcibiskupství jim dokázal vlídně a nenásilně ukázat na cestu, kterou se mohou rozhodnout v životě pokračovat. - Tuto životní zkušenost přijímal s určitou lítostí. Říkával: "Kdybych měl tuto zkušenost (s lidmi) dříve, mnohé bych byl podnikal jinak a lépe."

 

 

portrét (asi 1980)

hrob a náhrobek v Krásensku

odkaz z poslední vůle

1981-2005

P. Jan Gabriel Souček, OP

řádový kněz, dominikán

*25.12.1921 Libice nad Doubravou
věčné sliby 13.11.1949;  kn.sv.17.12.1949 Hradec Králové

+21.03.2005 Lanškroun
pohřben v Lanškrouně

přejít na osobní medailon: podrobný životopis a doprovodné fotografie

 

hrob P.Gabriela na lanškrounském hřbitově

Seznam katolických duchovních, 
lanškrounských rodáků,
kteří v Lanškrouně nepůsobili

 

Petr Wurst-Jelito

biskup litomyšlský a olomoucký, arcibiskup magdeburský
diecézní kněz

*1320 Lanškroun-Dolní Třešňovec

+1387 Lanškroun                                   [10]

přejít na osobní medailon: podrobný životopis a doprovodné fotografie

 

Štěpán z Lanškrouna

řádový kněz, augustinián-eremita

*Lanškroun

+29.11.1477 Wien (Vídeň)

Významný augustinián-eremita. Roku 1430 působil v klášteře sv. Doroty ve Vídni, kde se stal roku 1458 proboštem a zůstal jím až do své smrti 29.11.1477.

Jeho význam spočívá především v autorství didakticko-moralistických spisů. Ve svých spisech se snažil podepřít morálku nikoli bojem proti protivníkům, nýbrž zevnitř. Stal se tak jedním z prvních představitelů nového proudu v katolicismu, který vyústil v hnutí nazývané katolickou reformací a směřující k Tridentskému koncilu.                                           [10]

 

Friedrich Gustav kardinál Piffl

farář, děkan, biskup, arcibiskup vídeňský
diecézní kněz (Vídeňská arcidiecéze) 

*15.10.1864 Lanškroun
kn.sv. 08.01.1888 Wien (Vídeň)

+21.04.1932 Wien (Vídeň)

Nastoupil na lanškrounské gymnázium, ale dokončil ho ve Vídni. Rok sloužil jako vojenský dobrovolník v Klosterneuburgu, kde přijal jméno Friedrich (Bedřich). Roku 1888 byl vysvěcen na kněze v Stephansdomu a pověřen funkcí kooperátotora pro vídeňskou městskou část Floridsdorf a centrum, Heiligenstadt.V roce 1892 se stal profesorem morální teologie a sociologie na Vídeňské katolické univerzitě, v roce 1906 kancléřem nadace Klosterneuburg, roku 1907 povýšen na probošta. 

01.04.1913 byl císařem Františkem Josefem navržen k biskupské službě v arcidiecézi Vídeň a 01.07.1913 přijal v bazilice Klosterneuburg biskupské svěcení z rukou kardinála Raffaela Scapinelli di Leguigno. 25.05.1914 ho papež Pius X. jmenoval kardinálem-knězem pro titulární kostel San Marco.

Po rozdělení Rakousko-uherské monarchie obdržel titul „knížecí biskup“. V roce 1922 se stal i apoštolským administrátorem rakouské spolkové země Burgenland.                    [3]

pamětní deska na
 nám. A.Jiráska

 

P. Josef Ptáček

emeritní děkan, čestný konzistorní rada
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*06.09.1896 Lanškroun
kn.sv. 29.06.1923 Hradec Králové

+23.06.1971 Týniště nad Orlicí
pohřben 01.04.1971 v Týništi nad Orlicí

Působil jako kaplan v Kutné Hoře, jako administrátor a farář v Třeboníně a Červených Janovicích. Posledních 24 roků působil jako farář v Týništi nad Orlicí.

P.Josef Ptáček (vpravo) se svým mladším  bratrem P.Čeňkem Ptáčkem v Týništi nad Orlicí (asi 1950)

detail

 

P. Čeněk Ptáček

emeritní děkan
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*17.01.1912 Lanškroun
kn.sv. 29.06.1937 Hradec Králové

+07.07.1995 Dolní Čermná
pohřben 15.07.1995 v dolní Čermné

Jeho kněžskými zastávkami byly Polička, Luže, Dolní Krupá a od roku 1940 Dolní Čermná, kde působil 55 let.

bratři kněží - další bratři Václav a Alexandr se oženili 

detail (asi 1950)

portrét (asi 1980)

vzpomínka z Orlických novin (2004)

kostel sv. Jiří

hřbitov v Dolní Čermné

detail kytice

1997

 

SPOLEČNÁ OSLAVA 50. A 60. KNĚŽSKÝCH JUBILEÍ (1997)
P.Čeněk Ptáček, O.arcibiskup Karek Otčenášek, P.Josef Kacálek, O.b. Josef Kajnek,
 tehd. ústeckoorlický vikář P. Václav Vacek 
(ostatní kněze prosíme za prominutí, pokud jsme je nepoznali nebo jsme neuvedli jejich jména...)

 

P. Erich Linhart

diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*Lanškroun
kn.sv. 1939 Hradec Králové

 

V Lanškrouně měl v roce 1939 primici. Byl deportován do koncentračního tábora, ale přežil. Byl odsunut. Působil potom v Rakousku v Tyrolsku jako diecézní kněz.

průvod městem 
od novoknězova domu

družičky s dary

detail

detail zúčastněných
(pomůžete se jmény?)

 

P. Robert Kunert, SJ

řeholní kněz, jezuita

*29.04.1933 Dolní Čermná
kn.sv. 04.07.1970 Innsbruck (Rakousko)

 

Tohoto kněze jsme si přivlastnili; není rodákem. Po maturitě na lanškrounském gymnáziu v roce 1952 začal pracovat ve Východočeských papírnách v Lanškrouně. V této době měl vykonávat vojenskou službu (1953-55). Na základě posudků z obce byl však poslán jako „nepřítel režimu“ k pétépákům (PTP) do uhelných dolů na Kladně. Poté se zase vrátil do „pakovky“ a pracoval tam až do svého útěku za hranice v roce 1967.

Již v roce 1957 vstoupil tajně do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). K řádnému studiu teologie se dostal po útěku na podzim 1967 na univerzitě v Innsbrucku (1967-72). Na kněze byl vysvěcen již v roce 1970. V roce 1972 obdržel rakouské státní občanství a byl poslán svými představenými spravovat české krajany v Londýně, kde působil do roku 1973. Ze zdravotních důvodů musel ale z Anglie odejít a po vážné operaci v Innsbrucku a delší rekonvalescenci působil u řeholních sester v Tyrolsku do roku 1980. V letech 1981-1998 pracoval v Rakouské provincii Tovaryšstva v Klagenfurtu v Korutanech. Tam založil Společnost sester Ježíšových. Stal se z pověření rakouského provinciála ve Vídni spirituálem těchto sester nejen v Rakousku, ale od roku 1990 i v Česku. Od tohoto roku začal navštěvovat po 23 letech opět svou vlast a Mariánskou horu u Čermné, kde je možné se s ním někdy potkat. Většinou nyní pobývá v Centru Společnosti sester Ježíšových v Olomouci.

 

 

 

se spolužáky před maturitou (1951) (uprostřed) 

po vysvěcení v Innsbrucku (04.07.1970)

po ukončení studií v Innsbrucku (1972)

při primici synovce P.Jana Kunerta na Mariánské hoře (2001)

P.Kunert na Mariánské hoře
  (únor 2002)

na Mariánské hoře při děkovné pouti SSJ (květen 2002)

se sestrami SSJ při jubileu 
25 let SSJ v Klagenfurtu (31.07.2006)

P. Robert Kunert při jubileu 
25 let SSJ v Klagenfurtu
 (31.07.2006)

 

Mgr. Karel Kylar

trvalý jáhen (Královéhradecká diecéze)

*1953 Lanškroun
jáh.sv. 06.07.1992 Hradec Králové

 

Pracuje ve farní kanceláři pardubického arciděkanství u sv. Bartoloměje.

vítání nového kněze
(2005)

setkání kněží Pardubického vikariátu (obsluha) (2005)

advent 2006

 

P. Mgr. Jaroslav Jirásek

diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*1969 Lanškroun
kn.sv. 21.09.2002 Hradec Králové

 

Vystudoval botaniku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po jejím absolvování pracoval ve státní ochraně přírody a později v Botanickém ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích u Prahy. Křesťanem se stal až v dospělosti, v době studia VŠ.
Studium teologie od r. 1996 - Teologická fakulta JU České Budějovice a
Katolická teologická fakulta UK v Praze 
(magisterská práce "Vznik živé přírody - stvoření nebo evoluce?" zde - pro interní potřebu)
Jeho p
rvním kněžským místem se stal Náchod (jako kaplan)
, nyní je administrátorem farnosti Hronov.

 

 

P.Mgr. Jaroslav Jirásek
(krátce po vysvěcení)

ledovec Nigardsbreen-Norsko

P.Jirásek v Lanškrouně 

 v úterý 05.12.2006

Seznam katolických duchovních, 
jejichž činnost se dotýká lanškrounské farnosti 
nebo augustiniánského kláštera

 

Jan Marek Marci

 

*13.6.1595 Lanškroun

+10.4.1667 Praha

Marci vystudoval filosofii a teologii v Olomouci a pak medicínu na pražské univerzitě, kde pravděpodobně roku 1625 promoval. Stal se pak profesorem lékařské fakulty. Zvolil světskou kariéru a stal se uznávaným vědcem v oboru spektroskopie. Je významným občanem města.

přejít na osobní medailon: podrobný životopis a doprovodné fotografie

 

P. František Hájek, CRV

řádový kněz, augustinián-kanovník

*1693 Vysoké Mýto

 

Historik, narozený roku 1693 ve Vysokém Mýtě, vstoupil do augustiniánského kláštera v Olomouci. Roku 1739 vydal spis o lanškrounském klášteře s názvem "Brevis notitia canonie Landskronensis, deinde Olomucensis".                             [2]

Seznam ostatních katolických duchovních  

 

P. Rudolf Seidl

emeritní děkan, kanovník Kapituly při kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze)

*13.01.1921 Hřibiny u Častolovic
kn.sv. 1947 Hradec Králové

 

předchozí působiště: Horní Heřmanice

 

Žije u Sester Nejsvětější Svátosti v Albrechticích na Laudoně jako invalidní důchodce.

P.Rudolf Seidl (1961)

 

Řeholnice z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti,
žijící na Laudoně i zemřelé

 

hrob představené kláštera na Laudoně z let 1956-1999, 
sestry Paschalis

hrob představené kláštera na Laudoně z let 2000-2005, 
sestry Pavly

Svaté pole Kongregace sester Nejsvětější Svátosti

 

 

Řeholnice a řeholníci ostatních řádů, kongregací a institutů,
žijící mezi lanškrounskými farníky (z řádu sv. Dominika, schönstattské Mariiny sestry a další) nebo z nich vzešlí, anebo již zesnulí

    

 

   

s.M.Dana

s.M.Jana     výřez

 

Všichni zasvěcení v třetích řádech a členové sekulárních institutů, žijící ve světě, žijící mezi lanškrounskými farníky nebo z nich vzešlí, anebo již zesnulí 
(vlastně nevíme, o koho jde, a tak zde je místo  pro všeobecné prosby za zasvěcené i nezasvěcené, prostě za všechny lidi, zejména za zde nepochované)

 

 

 

německý nápis cituje poslední Ježíšova slova na kříži:
 "Dokonáno jest. Otče, do Tvých rukou poroučím svého ducha"

pomník národnostního smíru

 


Prameny:

[1]  Sekotová, V.: „Lanškrounská farnost. Dějiny a religiozita“; in „Lanškrounsko“, vlastivědný sborník Městského muzea Lanškroun 2, s.6-10, Lanškroun 2004

[2]  Sekotová, V.: „Lanškrounská farnost. Dějiny a religiozita“; in „Lanškrounsko“, vlastivědný sborník Městského muzea Lanškroun 3, s.6-9, Lanškroun 2005

[3]  Wikipedia, heslo "Gustav Piffl" (něm.), http://de.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Gustav_Piffl

[4]  Geschichte von St. Maria Kirche in Göppingen: „Auf dieser Seite stellen wir uns vor“, http://www.stmaria-gp.de/historie.html , také http://www.zohsee.de/vertreibung/blutgericht/alois-lorenz.html

[5]  stránky obce Tisová „Tisovské okénko“ (/Úvodem), http://www.tisova.cz/site.asp?sekce=2; citace: Jelínek, Fr.: „Historie města Litomyšle“, díl I. 1839, str. 212: cituje Balbína B.: „Myscelanea lib. V“, pag. 131

[6]  Koubková, Z., Křížová, J.: „Záviš z Falkenštejna“, http://www.pvtnet.cz/www/pvt.benkovsk/zavis/zavis.html

[7]  Encyklopedie Co je co, „Záviš z Falkenštejna“, http://www.cjc.cz/index.php?id_desc=108104&s_lang=2&detail=1

[8]  Wikipedia, „Seznam pražských biskupů a arcibiskupů”, http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_pra%C5%BEsk%C3%BDch_biskup%C5%AF

[9]  Sekotová, V.: „Lanškrounská farnost. Dějiny a religiozita“; in „Lanškrounsko“, vlastivědný sborník Městského muzea Lanškroun 4, s.5-8, Lanškroun 2006

[10] Sekotová, V.: statě in "Krajem Koruny země (Vlastivěda Lanškrounska)", s.66,74,93, Lanškroun 2002

[11] Cibulka J., Sokol, J.: "Soupis památek historických a uměleckých v okresu lanškrounském", s.7-24, Praha 1935

 

homepage    farnost Lanškroun