|
Seznam katolických
duchovních |
||||
|
Lanškroun byl roku 1241 založen [11] jako poddanské město královskými kolonizátory Heřmanem z Ostěchu a Oldřichem z Drnholce. Roku 1285 propůjčil král Václav II. [7] město Záviši z Falkenštejna. Po jeho popravě roku 1290 za vzpouru [6] opět připadlo králi; stalo se volným královským zbožím. Fara v tu dobu spadala pod pravomoc pražského biskupa [8]. Město bylo založeno kolem náměstí o čtvercovém půdorysu, v jehož blízkosti stojí kostel na zvláštním prostranství. Výsadní postavení Lanškrouna mezi ostatními v té době zakládanými městy ukazuje velikost náměstí, které bylo vyměřeno velkolepě. [11] Nelze se domnívat, že by byl Lanškroun více než století do první písemné zprávy o faře bez duchovní správy. Jistě zde byli kněží již od prvopočátku. Nejstarší historie této správy však není zatím známa. – První zprávou o faře je listina pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic ze 04.10.1350, jíž byl definitivně upraven obvod a rozsah Litomyšlského biskupství; lanškrounská fara byla k nově vzniklému biskupství (1344) připojena. Do obvodu lanškrounské fary u kostela Panny Marie tehdy spadalo 15 okolních farních kostelů. Rozsah tehdejší lanškrounské duchovní správy zahrnoval celý severovýchod Východních Čech, od Kostelce nad Orlicí přes Poličku a moravské pomezí až po severní česko-pruské pohraniční hvozdy. |
||||
|
1241-1350 |
jméno faráře u kostela Panny Marie není známé |
diecézní kněz (Pražská diecéze) |
||
|
Lanškroun byl roku 1304 darován jako královské zboží králem Václavem III. cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Ten ho podržel bez valného zisku (byl častokrát a dlouhodobě obsazován různými pány, kteří si usurpovali výnos panství) do roku 1358, kdy ho klášter směnil s nově založeným biskupstvím v Litomyšli za statky v okolí Prahy . |
||||
|
1350-1358 |
jméno faráře u kostela Panny Marie není známé |
diecézní kněz (Litomyšlská diecéze) [1] |
||
|
1358-1372 |
P. Jan z Opavy |
farář |
||
|
Velmi vzdělaný muž, podporovatel umění a sám iluminátor (umění iluminace se naučil v Avignonu). Během svého působení v Lanškrouně iluminoval a v roce 1368 dokončil nádherný evangeliář pro rakouského vévodu Albrechta III. |
||||
|
1373-1377 |
P. Ondřej |
farář |
||
|
Aby umožnil předání fary správě řeholníků, na faru abdikoval. |
||||
|
Rozhodnutím litomyšlského biskupa Petra Jelita-Wursta byla lanškrounská fara 14.08.1377 připojena ke klášteru augustiniánů-kanovníků. Toto rozhodnutí potvrdila litomyšlská kapitula 11.09.1377. Následující období bylo město pod duchovní správou kněží-řeholníků. |
||||
|
1377-1391 |
pověřený člen konventu augustiniánů-kanovníků od kostela sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Mikuláše, potom už výhradně probošt |
farář |
||
|
1391- |
P. Jindřich, CRV |
farář |
||
|
Zmíněn jako svědek darovací smlouvy lázní v Tisové u Vysokého Mýta choceňskému kostelu. [5] |
||||
|
|
P. Jan, CRV |
farář |
||
|
Jsou o něm zprávy kolem roku 1412. |
||||
|
-1421 |
P. Jan II., CRV |
farář |
||
|
Za jeho působení přitáhlo do Lanškrouna Žižkovo vojsko a klášter poničilo. - Augustiniáni-kanovníci odešli nejprve do Slezska a odtud do Olomouce, kam přenesli v roce 1425 lanškrounský augustiniánský klášter. |
||||
|
Do roku 1434 přestalo zcela existovat Litomyšlské biskupství. Duchovní správa se vrátila pod pražského arcibiskupa, ten byl však daleko a jeho vliv nepatrný; katolická víra v Lanškrouně vděčí za své přežití biskupům z Olomouce. - Katolíkům byl vyčleněn dřevěný kostel sv. Kateřiny a o katolickou správu se starali příležitostně různí procházející kněží nebo kněží ze vzdáleného okolí. V letech 1421-1534 kostel Panny Marie a faru držely různé protestantské proudy, Jednota bratrská, luteráni, valdenští, utrakvisté. V letech 1534-1622 zejména utrakvisté, kteří měli s katolíky dokonce společný hřbitov u kostela sv. Kateřiny (jinověrci a nevěřící byli oddělení zdí). V roce 1584 byl nakrátko katolíkům vrácen kostel již sv. Václava a jezuité z pruské Nisy zde konali misie. Představili v něm o Vánocích poprvé betlémské jesličky - novinku, které byly postaveny jako první v široko dalekém regionu. - Katolíci drželi kostel krátce; a ke kostelu byl znovu dosazen luteránský kněz. |
||||
|
1581-1583 |
P. Jan Rozenplut ze Schwarzenbachu |
děkan |
||
|
*Červenka u Litovle |
[10] |
|||
|
Pocházel z německého rodu, který se přestěhoval v 15. století z Norimberka do našich zemí. Narodil se v Července u Litovle, v Olomouci vystudoval a stal se knězem. V devadesátých letech připravil kancionál, který vyšel roku 1601 s názvem "Kancionál, tj. sebrání zpěvů pobožných, kterých se k duchovnímu potěšení každý veřejný křesťan na vejroční svátky i jiných svatých památky i časy užívati může". Kancionál vyšel s podporou kardinála Františka Dietrichsteina. V kancionálu se přičítá autorství asi čtyřiceti písní Rozenplutovi. Tyto jeho písně mají v českém literárním životě 17. století svoji důležitost. Představují svým jazykem, svým obrazovým bohatstvím a vůbec celým svým duchem jakýsi přechodný útvar mezi starší tradicí duchovní písně české a mezi duchovní písní českou vlastního baroka. Ještě závažnější pro vývoj katolické duchovní lyriky u nás jsou poetické zásady, které Rotenplut rozvinul v úvodu svého kancionálu. Na ně navazovala do značné míry celá produkce našich katolických kancionálů v 17. století. |
||||
|
1583-1586 |
jméno faráře u kostela sv. Václava není známé |
diecézní kněz (Pražská arcidiecéze) |
||
|
Období let 1622-1697 je obdobím obnovy duchovní správy a katolické reformace (rekatolizace, obnovy katolictví). |
||||
|
-1630 |
P. Michael Schrott |
farář |
||
|
Po jeho odchodu z Lanškrouna byla provedena 16.10.1630 znovu instalace P. Grunigera. |
||||
|
1626-1642 17.11. |
P. Antonius Gruniger, OFM |
farář |
||
|
|
následující působiště: Kladsko |
|||
|
Ve farní matrice je uvedeno, že je instalovaným katolickým farářem „prvním po kacířích“. Jeho úkolem bylo obnovit katolickou víru, neboť mnoho obyvatel sympatizovalo s protestanty, zejména s utrakvisty, a proto zde roku 1633 proběhly misie. V tomto úsilí ho podporovala i vrchnost, která proti jinověrcům přímo zasahovala: roku 1628 nařídil kníže Maxmilián z Liechtensteina, že pokud se lanškrounští měšťané nestanou do šesti týdnů katolíky, budou jejich usedlosti a pozemky prodány. P.Gruniger začal realizovat jedno z usnesení Tridentského koncilu, a to vedení matrik. Nejstarší kniha má zápisy od roku 1624. Mezi obyvateli zřejmě příliš oblíbený nebyl, protože byl náročný. Po jeho stížnosti na neplacení bohoslužebních poplatků vyhlásila pražská konzistoř 06.01.1642 nad Lanškrounem interdikt, který trval do 11.04.1642, kdy bylo dosaženo knížetem Liechtensteinem na pražském arcibiskupovi kardinálu Harrachovi zrušení klatby a interdiktu. P.Gruniger byl zvolen za kvardiána v klášteře v Kladsku a odešel tam ještě roku 1642. Za jeho působení byla provedena v letech 1629-1630 rekonstrukce interiéru kostela sv. Václava. |
||||
|
1642 |
P. Antonius Schlögel |
kaplan |
||
|
Měl způsobit pohoršení ve městě a byl stálou opozicí faráře Grunigera. |
||||
|
1642-1644 |
P. Joannes Antonius Caprornis, CRE |
farář |
||
|
předchozí působiště: Lichterwart (?) |
|
|||
|
Zažil vpád švédského vojska roku 1643, kdy byl kostel sv. Václava vypleněn. Zda v roce 1644 zemřel nebo z města odešel, se nedá zjistit. |
||||
|
1644-1650 |
P. Petr Ludvík Pillstein |
farář |
||
|
*Kolín nad Rýnem |
|
|||
|
předchozí působiště: polní kaplan |
následující působiště: Kolín nad Rýnem |
|||
|
V
červenci 1645 kostel sv. Václava vyhořel a interiér byl z většiny
zničen. |
||||
|
Lanškrounská fara byla roku 1650 povýšena na děkanství a patřilo k ní v tu dobu 5 okolních vesnických far. V roce 1664 vznikla Královéhradecká diecéze povýšením proboštství u Svatého Ducha na biskupství. Lanškrounská farnost do ní nebyla vřazena, ale patřila i nadále pod Prahu jako jeden z jejích děkanátů zaniklé diecéze v Litomyšli. Proto ještě po následující století podléhala řízení vzdáleného pražského arcibiskupa-metropolity a primase. |
||||
|
1650-1654 24.08. |
P. Jindřich Danielis, OCist. |
farář, od r. 1654
děkan |
||
|
předchozí působiště: Šumwald, Horní Slezsko, Opolské knížectví |
|
|||
|
Byl instalován chrudimským děkanem 24.08.1650. V duchovní správě mu pomáhal františkánský mnich, ubytovaný na zámku. P.Danielis byl velmi horlivý, staral se opravy kostela a přistavěl boční loď, otevřenou dvěma oblouky do hlavní lodi. Od požáru v roce 1643 chyběl v kostele hlavní oltář a kostel byl proto vyzdoben velkými a malými „řezanými a malovanými obrazy“. Cílem P.Danielise bylo dobudovat kostel tak, aby v něm mohly být konány pravidelné a důstojné bohoslužby. |
||||
|
1654-1662 13.09. |
P. Pavel Augustin Beškovec, CRV |
děkan |
||
|
*26.10.1625 Lanškroun |
|
|||
|
Byl profesorem na církevní škole sv. Ondřeje v Rakousku. O Vánocích a Velikonocích mu vypomáhali františkáni z Kladska. – Pro kostel sv. Kateřiny zakoupil v Litovli menší oltář Z farnosti odešel zpět do svého kláštera (jméno není známé). |
||||
|
1663-1667 |
P. Jiří František Richter, OCr. |
děkan |
||
|
*Moravská Třebová |
|
|||
|
předchozí působiště: Weyss (Slezsko) |
následující působiště: Weyss (Slezsko) |
|||
|
Z farnosti odešel, když byl ve svém klášteře zvolen proboštem. |
||||
|
1667-1674 10.12. |
P. Jan Alois Otto von Rossenbüchl |
farář |
||
|
*Ostřihom (Uhry) |
+10.12.1674 Lanškroun |
|||
|
předchozí působiště: Lublaň |
|
|||
|
Dosazen pražským arcibiskupem pro zlepšení úrovně duchovní správy lanškrounské farnosti. – Pro svou moudrost a učenost byl současníky velmi oceňován. Lanškrounští o něm psali, že byl „doktorem Písma svatého“. |
||||
|
1675-1678 |
P. Johann Max |
farář |
||
|
*Opava |
|
|||
|
Děkanství opustil v roce 1678. Z roku 1677 je ve farní relaci pražskému arcibiskupství zmínka o dvou bratrstvech: „Jména Ježíšova“ a „Služebníků Ježíše, Marie a Josefa“ (také i v r. 1700, i v relaci vikáře z r. 1778). |
||||
|
1678-1680 16.09. 11.11. |
P. David Václav Pokorný |
děkan |
||
|
*Lanškroun |
+11.11.1680 Lanškroun |
|||
|
Z rodiny knížecího rychtáře. Snažil se o úzké spojení
správy farnosti s farníky. |
||||
|
1681-1696 17.06. 12.09. |
P. Václav František Zimprich |
děkan |
||
|
*Lanškroun |
+12.09.1696 Lanškroun |
|||
|
Pečlivě se staral o duchovní život farníků a byl za to jmenován titulárním kanovníkem kapituly ve Staré Boleslavi. Roku 1695 založil nadaci na stavbu kostela sv. Anny, které odkázal celý svůj majetek.Kostel se začal v roce 1695 stavět, dokončen byl až po jeho smrti augustiniány v roce 1705. Byl dobrodincem a odkázal nemalé částky kostelům sv. Václava a sv. Marie Magdalény, ale i venkovským farním kostelům v Damníkově, Lukové, Žichlínku a Rudolticích, a dále františkánským konventům v Moravské Třebové, Kladsku a v Olomouci, nezapomněl ani na lanškrounská náboženská bratrstva. Nejvyšší částkou - 400 zlatých - však pamatoval na místní chudé. |
||||
|
Období let 1697-1758 je obdobím duchovní správy augustiniánů-kanovníků a obdobím konsolidace vnitřních poměrů ve městě. Podle výkazu z roku 1713 patřilo do správy lanškrounské fary 4.997 duší. K faře patřily kromě děkanského kostela sv. Václava ještě filiální kostely v Damníkově, Rudolticích, Lukové a Žichlínku. Protože v nich nemohla být konána každou neděli mše svatá, žádali sedláci konzistoř o povolení ke konání pobožností; konzistoř však jejich žádost zamítla. Konvent augustiniánů-kanovníků, který držel faru v letech 1377-1425 a v roce 1425 přesídlil do Olomouce, se v roce 1697 domohl opětné správy lanškrounské fary. Augustiniáni začali hned po nástupu s horlivostí opravovat kostel sv. Václava. Získali příspěvek od knížete Liechtensteina a v roce 1705 dokončili stavbu kostela sv. Anny. Vzhledem k nevyhovujícímu stavu fary bylo rozhodnuto o stavbě nové farní budovy, Děkanství. Kníže dovolil bydlet řeholníkům po dobu, než bude postavena nová fara, na zámku; její stavba proběhla v letech 1703-1705. Po dokončení se augustiniáni na faru přestěhovali a udělali z ní centrum duchovního a kulturního života v Lanškrouně. |
||||
|
1697-
|
P. Ambrož Augustin Engelmann, CRV |
farář, od r.1700
děkan |
||
|
|
+Lanškroun |
|||
|
předchozí působiště: Olomouc, od 04.07.1685 probošt olomouckého konventu moravské augustiniánské provincie (Olomouc, Fulnek, Šternberk) |
|
|||
|
Byl nekompromisním, konfliktním mužem, cílevědomým a úspěšným. |
||||
|
-1715 |
P. František Gedovský, CRV |
farář |
||
|
|
+1715 Lanškroun |
|||
|
předchozí působiště: Nezamyslice |
|
|||
|
Dostal za úkol od předchůdce sepsat dějiny olomoucké komunity, zemřel dříve, než stačil dílo dokončit. |
||||
|
1709-1720 13.11. |
P. Vavřinec Zimmermann z Olomouce, CRV |
kaplan |
||
|
|
+13.11.1720 Lanškroun |
|||
|
Krátce před smrtí dokončil zpracování dějin olomouckého augustiniánského konventu. |
||||
|
1721- |
P. František Heyssig von Goldstein, CRV |
farář |
||
|
|
P. Karel Josef Finsterwalder, CRV |
farář |
||
|
-1754 |
P. Jiří Grotovský von Grotowitz, CRV |
farář |
||
|
1754 |
P. Dominik Baumann ze Sovince, CRV |
farář |
||
|
|
|
+1768 Olomouc |
||
|
|
|
následující působiště: Olomouc [2] |
||
|
Augustiniáni s sebou do Olomouce odvezli veškerou liturgickou výbavu kostela, kalichy, monstrance, ornáty, a také klíče od kostela a fary, které odmítli vydat. |
||||
|
V 50. letech 18. století vyvstaly
problémy kolem obsazování fary řeholníky. Nová generace přistěhovalých měšťanů
neměla vztah k historii města, jeho minulost jim byla cizí,
k augustiniánům neměli vazby a nerozuměli si s nimi. Kníže
Liechtenstein obnovil svá jednání o obsazení lanškrounské fary a dosáhl
v roce 1754 odchodu konventu zpět do Olomouce. Na lanškrounskou faru byl dosazen kněz, na kterém se dohodli jak patronátní pán, kníže Liechtenstein, tak i pražský arcibiskup. Byla ukončena etapa správy fary řeholníky různých řádů a započala správa diecézním klérem. Patronem panství a farnosti byl panující kníže Liechtenstein. Příslušela mu různá práva, ale i povinnosti. Jedním z práv bylo právo podací, tedy navrhovat na uprázdněná místa farářů příslušnému biskupovi kandidáta na duchovního správce. Farář byl pouze správcem kostelního jmění, dohled nad ním měl biskup. Farář také zodpovídal za uchovávání listin, dokladů, seznamů a kostelních rejstříků. Podle nařízení Tridentského koncilu (13.12.1545-04.12.1563) musely být kostelní účty každoročně uzavírány a včetně nadací překontrolovány (tvrdá ekonomie - uzávěrky, revize, audity...). Kostelní statky lanškrounské farnosti tvořily pole, louky, zahrady, lesy, desátkové peníze a peněžní dávky. Kromě zádušního jmění plynuly faře ještě důchody z dobrovolných sbírek, z odkazů a z povinné platby od městského úřadu, která se vyplácela pololetně.[9] Lanškrounský děkanát v tu dobu podléhal přímo Pražskému arcibiskupství. |
||||
|
1754-1758 |
P. Jan Nepomuk Schlessinger |
děkan |
||
|
*Orličky |
|
|||
|
Byl patronem navržen proto, že byl z regionu. Hlavním úkolem bylo obnovit důvěru farníků v instituci místní církve a zlepšovat vztahy a komunikaci mezi farou a věřícími, které byly za augustiniánů narušeny.- Uvedl do pořádku ekonomické písemnosti lanškrounské fary. Zkonsolidovaly se poměry mezi farou a vrchnostenskými úředníky a změnily se i ekonomické poměry fary. [9] |
||||
|
1758-1791 11.05.
|
P. Antonín Felcman |
děkan, r.1769 jmenován kanovníkem ve
Staré Boleslavi, r.1777 arcibiskupským vikářem pro východní část
Chrudimského
kraje |
||
|
*1716 Čenkovice |
+11.05.1791
Lanškroun |
|||
|
Nastoupil ve třetím roce tzv. Sedmileté prusko-rakouské války. Prusové vymáhali dobytek, dodávky proviantu a výpalné. Šířily se nemoci a epidemie. Děkan velmi citlivě všem pomáhal. Poskytoval nemocným pomoc a útěchu a snažil se kolem sebe soustřeďovat děti, které potřebovaly pomoc více než dospělí. - Roku 1758 přijel do města s vojenským doprovodem císařský generál Laudon, kterého ubytoval hejtman panství na zámku. Aktivně se angažoval ve sporu s augustiniány, který vedl patron Josef Václav von und zu Liechtenstein. Výsledkem soudního jednání bylo navrácení klíčů od Děkanství a kostela. U bohoslužebné výbavy augustiniáni dokladovali své vlastnictví. P.Felcman proto objednal nové vybavení: překrásnou monstranci a kalich až v Augsburgu. Měšťané a ostatní obyvatelé složili potřebný obnos. Dvanáct vybraných měšťanů pak objednané "předměty" jelo do Prahy převzít. Lanškrouňané si na nové monstranci a kalichu velmi zakládali, neboť Eucharistii a sv. přijímání považovali odvždy za nejvýznamnější reality pro věřícího člověka. - Děkan pořídil i nová bohoslužebná roucha. Šířila se úcta svatých, zejména k sv. Janu Nepomuckému, svatořečenému r. 1729. Plodem toho je i socha sv. Jana, postavená roku 1779 při silnici na Nepomuky (dnes v zámecké zahradě).- Roku 1765 byl v kostele sv. Václava přistavěn kúr a na západní straně roku 1768 znovu postavena věž. Pokračovala renovace vnitřní výzdoby kostela. Roku 1780 byla na stěnu za hlavním oltářem namalována oltářní architektura. Kníže František Josef Liechtenstein objednal roku 1779 nový obraz pro hlavní oltářní a roku 1781 obraz malovaný Dallingerem daroval kostelu. - Pro kostel sv. Anny byl v roce 1761 zhotoven hlavní oltář. |
||||
|
1764-1774 |
P. Bernard Artzt -poprvé |
kaplan (děkan
1798-1823) |
||
|
*20.08.1748
Lanškroun |
+1823
Lanškroun |
|||
|
|
následující působiště: Orličky |
|||
|
Nastoupil do Lanškrouna hned po vysvěcení s úkolem vést lanškrounské církevní školství, jemuž se věnoval deset roků. |
||||
|
1778-1791 |
P. Josef Jindřich Linhart |
kaplan |
||
|
*Kozí Noha (dnes Květná) |
|
|||
|
předchozí působiště: Ostrov u Lanškrouna |
|
|||
|
Velký český vlastenec. Začal psát stručnou historii města Lanškrouna "Merkwürdigkeiten so sich zu Landskron eingetragen". V ní si stěžuje, že ještě 20 let předtím, než přišel do Lanškrouna, se ve městě mluvilo česky, ale od 80. let 18.století že převládla němčina. Podle historických pramenů a starých listin ukazoval na významnou minulost města. Portrét tohoto kněze viz [9]. Byl velmi účinným pomocníkem děkana Felcmana. |
||||
|
V Rakousko-Uhersku narůstal centralistický tlak, který nevyjímal církev, důkaz absolutizace moci, která chce mít vše pod kontrolou. Roku 1782 rozhodl císař o připojení Chrudimského a Čáslavského kraje ke Královéhradecké diecézi. Dekret o dělení území diecézí byl zaslán papeži Piu VI., který ho 12.01.1784 potvrdil. Následně došlo k začlenění krajů do diecéze a v rámci ní k vytvoření 24 vikariátů. V Chrudimském kraji vzniklo 7 vikariátů, jedním z nich byl i Lanškroun. Církevní uspořádání tak odpovídalo tehdejšímu politickému rozdělení. Nový vikariát Lanškroun byl územně menší než v minulosti a patřily k němu fary Lanškroun, Česká Třebová, Jablonné nad Orlicí, Ústí nad Orlicí, Čermná, Damníkov, Dolní Dobrouč, Dolní Libchavy, Heřmanice a Rudoltice, celkem 22 beneficií, a sice 19 z lanškrounského panství a 3 z litomyšlského panství. Pro vikáře to byla určitá komplikace, protože museli spolupracovat se dvěma různými patronátními úřady. - V této podobě trval lanškounský vikariát s menšími úpravami dalších 200 let. Císař František Josef II. vydal v roce 1781 Toleranční patent, jímž zrovnoprávnil s katolictvím několik jiných vyznání, a prováděl další reformy, mnohdy překotné a nedomyšlené. V Hradci Králové byl intronizován roku 1780 nový biskup Jan Leopold Hay, který josefínské reformy podporoval a iniciativně rozvíjel. Pozitivem byl plat duchovenstva ze státní pokladny (ale nedostačující), negativem závislost církve na politické moci. Danajským darem josefínských reforem byla sekularizace církevních institucí, rušení poutních míst, klášterů, literátských a jiných bratrstev, vedoucích k nedozírným kulturním škodám, které se odrazily i v náboženském životě společnosti. - Pro město byl významným i rok 1791, kdy bylo prohlášeno svobodným municipiálním městem. |
||||
|
1791-1798 |
P. Vojtěch Appl |
děkan |
||
|
Provedl zaklenutí presbytáře a obnovil štukovou výzdobu v kostele. Jeho působení spadá do období napoleonských válek, kdy kromě obtíží josefínské éry přibyly i nepříjemnosti s cizími vojáky. Jinými byly i přístupy hradeckého biskupa Haye, příliš ztotožněného s reformami a časem nerozlišujícího mezi konfesemi. Jeho pastýřský list z r.1781 byl překládán i v zahraničí s rozporuplnými reakcemi. |
||||
|
1798-1823 |
P. Bernard Artzt -podruhé |
děkan (1764-1774 kaplan), od r.1818
biskupský vikář |
||
|
*20.08.1748
Lanškroun |
+1823
Lanškroun |
|||
|
předchozí působiště: Česká Třebová |
|
|||
|
Za jeho působení byla postavena r.1807 na Ostrovském předměstí malá zděná kaplička sv. Františka Xaverského, dnes už neexistuje. Nařízením císaře Františka II. musely všechny kostely vydat své zlato a stříbro na úhradu protinapoleonských válek, tak i Lanškroun přišel o větší část monstrancí a kalichů. Věnoval se tak jako za kaplanování školství. - Měšťané k oslavě jeho zlatého kněžství vydali publikaci s oslavnou básní. Následujícího roku zemřel. |
||||
|
Data k období po roce 1823 chybí... na doplnění se pracuje. Jakákoli data, poznámky, upozornění, doplňky k této stránce laskavě napište na webla@centrum.cz; rovněž nabídky dobových fotografií. Děkujeme |
||||
|
1906-1946 01.03. 16.07. |
P. Alois Lorenz |
2.kaplan,
od r.1926 děkan |
||
|
*19.06.1877
Vrchlabí |
+04.03.1950
Göppingen |
|||
|
předchozí působiště: |
následující působiště: Göppingen (SRN) |
|||
|
Jeho
velkým snem bylo, aby se mohl stát knězem. Po dlouhém studiu byl roku 1902
vysvěcen královéhradeckým biskupem na kněze. Po několika letech činnosti
na různých farách ve funkci vikáře nastoupil jako 2. kaplan
v Lanškrouně. Od 01.04.1915 byl administrátorem v Třebovicích,
potom do 30.09.1916 administrátorem v Lukové. V květnu 1916
složil farářskou zkoušku v Hradci Králové a byl od 30.09.1916
v Lukové farářem. 01.10.1928 byl od patrona knížete Jana von und zu
Liechtenstein označen za děkana. V roce 1939, resp. 1941byl děkan
Lorenz biskupským okrskovým vikářem v německé části diecéze,
podléhající generálnímu vikáři Mons. Richardu Koppovi, arciděkanovi
v Trutnově. V Lanškrouně
měl pro duchovní péči děkan Lorenz ještě dva kaplany. Po duchovně bohaté a
naplněné kněžské službě v Lanškrouně byl děkan Lorenz 17.07.1946
umístěn do deportačního tábora v Lanškrouně. O týden později, ve
čtvrtek 25.07.1946, šel poslední transport americkou zónou. Dlouhý
transport skončil o tři dny později v sobotu 28.07.1946 na nákladovém nádraží
v Göppingen, blízko kostela sv. Josefa. Vystěhovalci byli ubytováni
ve skladech různých firem (Märklin, Handelsschule, v hostinci
Waldhorn, mateřské škole na Hohenstaufenstraße) a také po
domech. Dne
04.08.1946 ohlásil göppingenský městský děkan Wäschle příjezd děkana
Lorenze na biskupský ordinariát v Rottenburgu.Protože mu bylo už 69
let, byl penzionován. Bydlel nedaleko kostela Panny Marie a děkanu
Wäschlovi bylo příjemné, když mu někdy v pracovní dny vypomáhal
s večerními mšemi; také zpovídal, vedl kající pobožnosti, křtil a
oddával. Po třech letech se u něho začaly objevovat zdravotní obtíže. Nastoupil na vyšetření do nemocnice Flak-Lazarett v Bodenfeldu. Městský děkan Wäschle ho často navštěvoval. Bolesti se stupňovaly a 04.03.1950 zemřel. [4] |
||||
|
|
|
|||
|
P. Alois Lorenz při oslavě 1. sv. přijímání na farní zahradě s prvokomunikantkou Markétkou Ptáčkovou (1942) |
detail |
|||
|
193x-194x |
P. Vrabec |
kaplan |
||
|
193x-1946 16.07. |
P. Filip Rührich |
kaplan |
||
|
Odsunut do Německa. Na kole tam objížděl řídce usazené katolíky v protestantském území. |
||||
|
193x-194x |
P. Gerhard Mitasch |
kaplan |
||
|
Odsunut, působil v Německu; byl schönstattským knězem |
||||
|
1945-1947 01.08. 30.04. |
P. Josef Pípal |
administrátor |
||
|
*02.02.1915
Košetice |
+17.03.1997
Havlíčkův Brod |
|||
|
předchozí působiště: Dašice u Pardubic |
následující působiště: Předhradí u Skutče |
|||
|
1947-1948 01.02. 31.03. |
P. Tomáš Sobola |
děkan |
||
|
*27.12.1908
Dolní Újezd u Litomyšle |
+29.09.1986
Vysoké Mýto |
|||
|
předchozí působiště: Zruč nad Sázavou |
následující působiště: Městec Králové |
|||
|
Za svého působení byl předsedou Prozatímní správní komise v Lanškrouně od 8.9. do 9.11.1947 |
||||
|
1948 01.04.-31.07. |
P. Rudolf Haluza |
administrátor |
||
|
*28.12.1915
Šternov |
+09.03.1973
Horní Sloupnice |
|||
|
předchozí působiště: Česká Třebová |
následující působiště: Žacléř |
|||
|
1948-1953 01.08. 31.08. |
P. Josef Boček |
administrátor |
||
|
*14.09.1921
Mladějov u Jičína |
+03.07.1970
Vysoké Mýto |
|||
|
předchozí působiště: Rychnov nad Kněžnou |
následující působiště: Vysoké Mýto |
|||
|
Za jeho působení byly prováděny zásadní stavební opravy kostelů, jichž se i osobně na lešení účastnil. Byl vynikajícím a oblíbeným kazatelem s velmi blízkým přístupem k věřícím. Pro kostel sv. Václava pořídil v roce 1950 dva nové zvony. |
||||
|
1953-1961 01.09. 14.09. |
P. František Tesař |
administrátor |
||
|
*22.01.1915
Starý Svojanov |
+15.01.1985
Jedlová u Poličky |
|||
|
předchozí působiště: Pustá Kamenice |
následující působiště: : Ústí nad Orlicí |
|||
|
Státní správa do budovy děkanství
umístila Městskou Na základě zákona o matrikách převzal stát počátkem roku 1950 stávající matriky vedené církví a náboženskými společnostmi, a to jednak do oblastních archívů a jednak na matriční úřady tehdejších národních výborů. |
||||
|
1961-1969 15.09. 31.05. |
P. Bedřich Rob |
administrátor |
||
|
*18.11.1911
Rudoltice |
+22.08.1973
Moravec |
|||
|
předchozí působiště: Horní Heřmanice |
následující působiště: Rudoltice |
|||
|
Narodil se v Rudolticích v německé rodině. Na matčino přání vstoupil do semináře a v r. 1937 byl vysvěcen na kněze. V letech 1938-1944 býval do Lanškrouna zván na vedení různých duchovních cvičení a jako široko daleko nejlepší český kazatel byl hlavním celebrantem a řečníkem na tradičních Svatoanenských slavnostech. U kostela sv. Anny, kde při pouti bývala postavena zvláštní kazatelna-tribuna v prostoru hřbitova, se shromažďovala lanškrounská česká menšina; hřbitov býval plný. Do Lanškrouna byl ustanoven administrátorem v době, kdy již byl nemocný těžkou cukrovkou, špatně léčenou a s nemožností dodržovat předepsanou životosprávu. Někdy býval při ranních bohoslužbách po tehdejších dlouhých eucharistických postech unavený a podrážděný. - Věnoval se obnovení výuky náboženství na všech lanškrounských školách a podporoval farníky v odvaze nenechat se utlačit totalitním materialistickým režimem. - V Lanškrouně bývaly tradiční průvody Božího Těla po obou náměstích se dvěma oltáři na nám. J.M.Marků (Rudé Armády) a dvěma na nám. A.Jiráska. "Triumfalismus Církve" byl potlačen koncem roku 1964 zákazem "provádění všech akcí" mimo kostel. Následujícího roku se proto i oheň na Bílou sobotu zapaloval uvnitř kostela. Jako nemocný muž byl ještě krátký čas správcem farnosti svého rodiště a zanedlouho nato zemřel v zapomenutí v charitním domově pro kněze na Moravci. |
||||
|
|
|||
|
P.Bedřich Rob |
P.Rob
s prvokomunikanty |
|
|
|
|
1969-1993 01.06. 30.09.
|
P. Josef Kacálek |
administrátor, emeritní
děkan |
||
|
*29.01.1922
Výprachtice |
+27.09.1997
Lanškroun |
|||
|
předchozí působiště: Horní a Dolní Branná |
následující působiště: Černožice nad Labem |
|||
|
Narodil se 29.1.1922 ve Výprachticích v tehdejším okrese Lanškroun ve velmi chudé rodině. Byl jediným dítětem. Otec se vrátil z I. světové války s narušeným zdravím. Často pro nemoc nemohl pracovat ve své malé nožířské dílně, kterou pak pro minimální výtěžek udržovala v chodu jeho matka. Vícekrát se v Josefově dětství též stěhovali, dvakrát i pro požár domu, kde bydleli. Střídavě tedy našli příbytek ve Výprachticích u matčiny matky, v Hnátnici, Jablonném nad Orlicí a v Ústí nad Orlicí, kde Josef začal chodit do obecné školy. 5. třídu však musel vychodit ve Výprachticích u babičky, protože otcův zdravotní stav se zhoršil natolik, že byl dlouhodobě hospitalizován a matka musela vydělávat. Do gymnázia v České Třebové dojížděl opět z Ústí nad Orlicí. Studovat mohl jen díky finanční pomoci početných matčiných sourozenců a různým přivyděláváním (např. jako šatnář v kavárně aj.). Maturoval v roce 1941, pak krátce pracoval v kartáčovně v Jablonném nad Orlicí, kde bydlel u příbuzných. Do semináře v Hradci Králové vstoupil v roce 1942, vysvěcen na kněze byl 29.6.1947. Otec zemřel na TBC v roce 1944. První kaplanské místo vykonával v Nové Pace (1947-1949), 12.9.1949-12.9.1950 působil jako administrátor v Horní a Dolní Branné, 1950-1959 v úkrytu na samotě Zabylí u Poniklé, 29.4.1959 zatčení, 12.-13.8.1959 soud, 11.5.1960 propuštěn z věznice ve Valdicích na amnestii, 1960-duben 1968 manuální práce v cihelně a na pile, 1968-1993 administrátor a osobní děkan v Lanškrouně, od října 1993 duchovní správce v Černožicích nad Labem. Po svém nástupu v r. 1968 sjednal se státem navrácení budovy děkanství opět do majetku církve a obě uvedené knihovny platily z užívaných prostor nájemné. - Opravil střechy všech kostelů, které spravoval, včetně jejich střešních konstrukcí, pokryl je novou eternitovou krytinou nebo mědí. Mnohde byly provedeny i opravy a výměny elektrických rozvodů.
|
||||
|
|
|
|
|
|
|
hrob P.Kacálka a jeho "mámy" na lanškrounském hřbitově |
P.Kacálek (1997) |
"velkým
ministrantem" a gratulantem k Josefovi |
||
|
|
|
|
|
|
28.9.1993
- slavnost sv. Václava, při níž uděloval O.b. Josef Kajnek svátost
biřmování. |
|
|||
|
|
|
|
|
|
1. sv. přijímání (19 ?) |
také 1. sv. přijímání (1987) |
křest |
brášky (1986) |
|
|
|
|
|
|
|
|
1969 - P.Kacálek - bratr Dikobraz - iniciátor obnovy lanškrounského skautingu - s lanškrounským historicky prvním skautským oddílem, homogenním, později přečíslovaným na "3". Podle něho bylo pojmenováno skautské středisko Dikobraz, které se roku 1994 vyčlenilo z městského střediska Zubr |
||||
|
1986-1987
|
P. Pavel Smejkal |
kaplan |
||
|
*1959
Polička |
|
|||
|
předchozí působiště: Pardubice |
následující
působiště: Černožice
nad Labem |
|||
|
1993- 01.10. |
P. Zbigniew Czendlik |
administrátor |
||
|
*1964 Brenna
(Polsko) |
|
|||
|
předchozí působiště: Náchod |
následující působiště: |
|||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1993- 01.10. |
Mgr. Ing. Josef Macháček |
administrátor farnosti
Rudoltice, kaplan v Lukové a Žichlínku |
||
|
*1955 |
|
|||
|
předchozí působiště: Lanškroun |
následující působiště: |
|||
|
pracuje ve farní kanceláři lanškrounské farnosti |
||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Seznam katolických
duchovních |
||||
|
1968- |
P. František Bedřich Smištík, OFM |
emeritní děkan |
||
|
*1924
Ostrožská Nová Ves |
|
|||
|
předchozí působiště: Svitavský děkanát (správa farností Rychnov, exc. Mladějov, Lubník, Třebařov 1992-1998) |
|
|||
|
Působí
jako duchovní správce v Charitním domově Kongregace sester Nejsvětější
Svátosti v Albrechticích na Laudoně (od r.1956 bez státního souhlasu k
výkonu kněžských funkcí; státní souhlas k výpomocí v Lanškrouně 1968).
Vypomáhá sloužením mší svatých, zpovídáním, udělováním svátostí v
lanškrounské farnosti, ale také ve Svitavách, Fatimě Koclířov, při poutích
na Mariánské hoře a kdykoli ve svém privátu u řeholních
sester. |
||||
|
|
|
|
||
|
V letech 1980-1991 působil i jako kaplan v Č.Třebové. Jeho srdce bylo u mládeže scházející se na úterní podvečerní mše s responsoriem v kapli sv. Kateřiny. Foto: farní kostel sv. Jakuba |
1951 - Králíky. Zde byl P.Smištík jako vězeň pracovně nasazen (je to ten vlevo na zemi) |
(2004) |
||
|
|
|
|
|
|
|
1994 - dort k 70. narozeninám od spolubratří z františkánské kanonie v Moravské Třebové |
2001 - pouť v Maria Zell |
P. Bedřich chová svého jmenovce, Béďu Smoláka |
||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1974-1979 |
P. Jan Šrubař |
emeritní děkan, čestný konzistorní
rada |
||
|
*26.04.1921 Frenštát
pod Radhoštěm |
+01.03.1994
Studnice |
|||
|
předchozí působiště: Svitavský děkanát (správa farností Rychnov, exc. Mladějov, Lubník, Třebařov) |
následující působiště: Studnice u Vyškova, exc. Krásensko, Ruprechtov |
|||
|
V letech 1974-1979?, kdy byl mimo duchovní správu, protože mu byl odebrán státní souhlas k výkonu kněžských funkcí, dojížděl z Rychnova pracovat do Tesly Lanškroun jako pomocný dělník v trichlorové stanici. Působil skrytě jako "dělnický farář". V zaměstnání se dostával do styku s těmi, kteří by nikdy do kostela nepřišli: s komunisty, odboráři, nevěrci, s lidmi v krizi (víry, manželství, alkoholismu, morálních hodnot, nedostatku síly k životu). Všem ukazoval existenci i jiných než materiálních hodnot a díky svému vzdělání a předchozímu zapojení v psychologické poradně Olomouckého arcibiskupství jim dokázal vlídně a nenásilně ukázat na cestu, kterou se mohou rozhodnout v životě pokračovat. - Tuto životní zkušenost přijímal s určitou lítostí. Říkával: "Kdybych měl tuto zkušenost (s lidmi) dříve, mnohé bych byl podnikal jinak a lépe." |
||||
|
|
|
|
||
|
portrét (asi 1980) |
hrob a náhrobek v Krásensku |
odkaz z poslední vůle |
||
|
1981-2005 |
P. Jan Gabriel Souček, OP |
řádový kněz, dominikán |
||
|
*25.12.1921 Libice nad Doubravou |
+21.03.2005
Lanškroun |
|||
|
|
||||
|
|
||||
|
hrob P.Gabriela na lanškrounském hřbitově |
||||
|
Seznam katolických
duchovních, |
||||
|
|
Petr Wurst-Jelito |
biskup
litomyšlský a olomoucký,
arcibiskup
magdeburský |
||
|
*1320 Lanškroun-Dolní Třešňovec |
+1387 Lanškroun [10] |
|||
|
|
||||
|
|
Štěpán z Lanškrouna |
řádový kněz, augustinián-eremita |
||
|
*Lanškroun |
+29.11.1477 Wien (Vídeň) |
|||
|
Významný augustinián-eremita. Roku 1430 působil v klášteře sv. Doroty ve Vídni, kde se stal roku 1458 proboštem a zůstal jím až do své smrti 29.11.1477. Jeho význam spočívá především v autorství didakticko-moralistických spisů. Ve svých spisech se snažil podepřít morálku nikoli bojem proti protivníkům, nýbrž zevnitř. Stal se tak jedním z prvních představitelů nového proudu v katolicismu, který vyústil v hnutí nazývané katolickou reformací a směřující k Tridentskému koncilu. [10] |
||||
|
|
Friedrich Gustav kardinál Piffl |
farář, děkan, biskup, arcibiskup vídeňský |
||
|
*15.10.1864
Lanškroun |
+21.04.1932 Wien (Vídeň) |
|||
|
Nastoupil na lanškrounské gymnázium, ale dokončil ho ve Vídni. Rok sloužil jako vojenský dobrovolník v Klosterneuburgu, kde přijal jméno Friedrich (Bedřich). Roku 1888 byl vysvěcen na kněze v Stephansdomu a pověřen funkcí kooperátotora pro vídeňskou městskou část Floridsdorf a centrum, Heiligenstadt.V roce 1892 se stal profesorem morální teologie a sociologie na Vídeňské katolické univerzitě, v roce 1906 kancléřem nadace Klosterneuburg, roku 1907 povýšen na probošta. 01.04.1913 byl císařem Františkem Josefem navržen k biskupské službě v arcidiecézi Vídeň a 01.07.1913 přijal v bazilice Klosterneuburg biskupské svěcení z rukou kardinála Raffaela Scapinelli di Leguigno. 25.05.1914 ho papež Pius X. jmenoval kardinálem-knězem pro titulární kostel San Marco. Po rozdělení Rakousko-uherské monarchie obdržel titul „knížecí biskup“. V roce 1922 se stal i apoštolským administrátorem rakouské spolkové země Burgenland. [3] |
||||
|
|
||||
|
pamětní
deska na |
||||
|
|
P. Josef Ptáček |
emeritní děkan, čestný konzistorní
rada |
||
|
*06.09.1896
Lanškroun |
+23.06.1971
Týniště nad Orlicí |
|||
|
Působil jako kaplan v Kutné Hoře, jako administrátor a farář v Třeboníně a Červených Janovicích. Posledních 24 roků působil jako farář v Týništi nad Orlicí. |
||||
|
|
|
|||
|
P.Josef Ptáček (vpravo) se svým mladším bratrem P.Čeňkem Ptáčkem v Týništi nad Orlicí (asi 1950) |
detail |
|||
|
|
P. Čeněk Ptáček |
emeritní děkan |
||
|
*17.01.1912
Lanškroun |
+07.07.1995
Dolní Čermná |
|||
|
Jeho kněžskými zastávkami byly Polička, Luže, Dolní Krupá a od roku 1940 Dolní Čermná, kde působil 55 let. |
||||
|
|
|
|
|
|
|
bratři kněží - další bratři Václav a Alexandr se oženili |
detail (asi 1950) |
portrét (asi 1980) |
vzpomínka z Orlických novin (2004) |
|
 |
|
|
 |
|
|
hřbitov v Dolní Čermné |
|
|||
|
1997 |
|
|
|
|
|
SPOLEČNÁ
OSLAVA 50. A 60. KNĚŽSKÝCH JUBILEÍ (1997) |
||||
|
|
P. Erich Linhart |
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze) |
||
|
*Lanškroun |
|
|||
|
V Lanškrouně měl v roce 1939 primici. Byl deportován do koncentračního tábora, ale přežil. Byl odsunut. Působil potom v Rakousku v Tyrolsku jako diecézní kněz. |
||||
|
|
|
|
|
|
|
průvod městem |
družičky s dary |
detail |
detail
zúčastněných |
|
|
|
P. Robert Kunert, SJ |
řeholní kněz, jezuita |
||
|
*29.04.1933
Dolní Čermná |
|
|||
|
Tohoto kněze jsme si přivlastnili; není rodákem. Po maturitě na lanškrounském gymnáziu v roce 1952 začal pracovat ve Východočeských papírnách v Lanškrouně. V této době měl vykonávat vojenskou službu (1953-55). Na základě posudků z obce byl však poslán jako „nepřítel režimu“ k pétépákům (PTP) do uhelných dolů na Kladně. Poté se zase vrátil do „pakovky“ a pracoval tam až do svého útěku za hranice v roce 1967. Již v roce 1957 vstoupil tajně do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). K řádnému studiu teologie se dostal po útěku na podzim 1967 na univerzitě v Innsbrucku (1967-72). Na kněze byl vysvěcen již v roce 1970. V roce 1972 obdržel rakouské státní občanství a byl poslán svými představenými spravovat české krajany v Londýně, kde působil do roku 1973. Ze zdravotních důvodů musel ale z Anglie odejít a po vážné operaci v Innsbrucku a delší rekonvalescenci působil u řeholních sester v Tyrolsku do roku 1980. V letech 1981-1998 pracoval v Rakouské provincii Tovaryšstva v Klagenfurtu v Korutanech. Tam založil Společnost sester Ježíšových. Stal se z pověření rakouského provinciála ve Vídni spirituálem těchto sester nejen v Rakousku, ale od roku 1990 i v Česku. Od tohoto roku začal navštěvovat po 23 letech opět svou vlast a Mariánskou horu u Čermné, kde je možné se s ním někdy potkat. Většinou nyní pobývá v Centru Společnosti sester Ježíšových v Olomouci. |
||||
|
|
|
|
|
|
|
se spolužáky před maturitou (1951) (uprostřed) |
po vysvěcení v Innsbrucku (04.07.1970) |
po ukončení studií v Innsbrucku (1972) |
při primici synovce P.Jana Kunerta na Mariánské hoře (2001) |
|
|
|
|
|
|
|
P.Kunert
na Mariánské hoře |
na Mariánské hoře při děkovné pouti SSJ (květen 2002) |
se sestrami SSJ při
jubileu |
P.
Robert Kunert při jubileu |
|
|
|
Mgr. Karel Kylar |
trvalý jáhen (Královéhradecká diecéze) |
||
|
*1953
Lanškroun |
|
|||
|
Pracuje ve farní kanceláři pardubického arciděkanství u sv. Bartoloměje. |
||||
 |
 |
|
||
|
vítání
nového kněze |
setkání kněží Pardubického vikariátu (obsluha) (2005) |
advent 2006 |
||
|
|
P. Mgr. Jaroslav Jirásek |
diecézní kněz (Královéhradecká diecéze) |
||
|
*1969
Lanškroun |
|
|||
|
Vystudoval
botaniku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po
jejím
absolvování pracoval ve státní ochraně přírody a později v
Botanickém
ústavu
Akademie věd ČR v Průhonicích u Prahy. Křesťanem se stal až v
dospělosti,
v době studia VŠ. |
||||
|
|
|
|||
|
P.Mgr.
Jaroslav Jirásek |
ledovec Nigardsbreen-Norsko |
|||
 |
 |
 |
|
|
|
|
P.Jirásek v Lanškrouně |
v úterý 05.12.2006 |
|
|
|
|
Jan Marek Marci |
|
||
|
*13.6.1595 Lanškroun |
+10.4.1667 Praha |
|||
|
Marci vystudoval filosofii a teologii v Olomouci a pak medicínu na pražské univerzitě, kde pravděpodobně roku 1625 promoval. Stal se pak profesorem lékařské fakulty. Zvolil světskou kariéru a stal se uznávaným vědcem v oboru spektroskopie. Je významným občanem města.
|
||||
|
|
P. František Hájek, CRV |
řádový kněz, augustinián-kanovník |
||
|
*1693 Vysoké Mýto |
|
|||
|
Historik, narozený roku 1693 ve Vysokém Mýtě, vstoupil do augustiniánského kláštera v Olomouci. Roku 1739 vydal spis o lanškrounském klášteře s názvem "Brevis notitia canonie Landskronensis, deinde Olomucensis". [2] |
||||
|
|
P. Rudolf Seidl |
emeritní děkan, kanovník
Kapituly při kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli |
||
|
*13.01.1921
Hřibiny u Častolovic |
|
|||
|
předchozí působiště: Horní Heřmanice |
|
|||
|
Žije u Sester Nejsvětější Svátosti v Albrechticích na Laudoně jako invalidní důchodce. |
||||
|
|
||||
|
P.Rudolf Seidl (1961) |
||||
|
|
Řeholnice
z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti, |
|||
|
|
|
|
||
|
hrob
představené kláštera na Laudoně z let 1956-1999, |
hrob
představené kláštera na Laudoně z let 2000-2005, |
Svaté pole Kongregace sester Nejsvětější Svátosti |
||
|
|
||||
|
|
Řeholnice
a řeholníci ostatních řádů, kongregací a institutů, |
|||
|
|
|
|
||
|
s.M.Dana |
s.M.Jana výřez |
|||
|
|
Všichni
zasvěcení v třetích řádech a členové sekulárních institutů,
žijící ve světě,
žijící
mezi lanškrounskými farníky nebo z nich vzešlí, anebo již zesnulí |
|||
|
|
|
|
||
|
německý
nápis cituje poslední Ježíšova slova na kříži: |
pomník národnostního smíru |
|||
